Spolužačka

4

V noci jsem skoro nespala, možná jsem nechtěně trochu usnula na půl hodiny. Tak jsem byla natěšená. Máma mi půjde koupit fixy. Oblékla jsem si červené kraťasy a černé tričko, hodila přes sebe světle růžovou mikinu s knoflíky a červenou čepici a s taškou jsem vykulhala z domu. Těšila jsem se, až to řeknu Kiyoko. Po cestě jsem ale usínala, přece jen jsem nechrupkala celou noc.

,,Ahoj." šeptla na mě kamarádka, když jsem si brala věci ze skříňky.

,,Čau." usmála jsem se.

,,Máš na dnešek něco naplánované?"

,,No, vlastně ano. Budu kreslit mangu do soutěže." pochlubila jsem se. ,,Nechceš mi pomoct?"

,,Já vlastně taky budu kreslit." zasmála se svým cinkavým tichým smíchem a pokrčila rameny.

,,Nazdar Haruko!" vykřikla Tamika, která se k nám vrhla. ,,Jé, ahoj Kiyoko." pozdravila ji nejistě.

,,Ahoj. Ty jsi Tamika?" usmála se Kiyo.

,,Jop. Hele, nemáte ten úkol?" mluvila rychle a naléhavě. Kruci úkol!

,,On nějaký byl?" udivila jsem se.

,,Ne, dělám si srandu." zasmála se.

,,Tamiko? Znala jsi Satu dobře?" zeptala se tiše Kiyoko.

,,Jo." Tami hned sklonila hlavu.

,,Promiň. Nechtěla jsem ti zkazit náladu." posmutněla.

,,To nic." usmála se smutně.

Pohled Kiyoko

Nechtěla jsem ji rozesmutnět. Vážně ne. Jen potřebuji něco vědět. Ta dívka na té fotografii vypadala jako...no, to je jedno. Ale vážně se jí podobala! Vypadala úplně stejně jako Kasumi. No vážně! Když jsem tak přemýšlela, Haruka se svalila na zem. Sklonily jsme se s Tami nad ni. Spala. Snažily jsme se ji probudit, drkaly jsme do ní a fackovaly ji, křičely. Nic. Spala opravdu tvrdě.

,,Co teď?" zeptala jsem se Tami.

,,Nevím, asi bych ji omluvila a nějak dostala domů. Má toho očividně dost." odpověděla.

,,Copak asi naše holčička dělala celou noc?" ptal se provokativně Takumi. Prý ji nenávidí. A má pravdu, je to hajzl, a to úchylný hajzl.

,,To tě nemusí zajímat." zavrčela jsem.

,,Ale copak, ty o tom snad něco víš?" provokoval dál. Nechala jsem to bez odpovědi. Stejně bych si tím nepolepšila. Alespoň jsem se na něj podívala vražedným pohledem, což mu vykouzlilo vyděšený výraz. Po chvíli konečně odešel.

,,Dámy, co se děje?" a jéje, učitelka.

,,Haruka asi nespala, je dost unavená. Usnula tady." vysvětlila jsem jí.

,,Počkejte na moment." odešla někam za roh. Asi do kabinetu. Vrátila se s kýblem a...

,,Ááá!" vypískla Haruka. Učitelka na ni vylila studenou vodu.

,,Do třídy." poručila a odkráčela.

,,Půjdeme." pomohla jsem Haruce vstát a s Tamikou jsme ji dovedly až do třídy. Tami si sedla na své obvyklé místo vedle Saki. Byla ještě přestávka, takže Misahiro si sedl na její lavici a začal si s ní povídat.

,,Mám mokré vlasy. A bolí mě noha. Včera jsem se totiž rozmázla na schodech." stěžovala si v jednom kuse Haruka.

,,Takumi je idiot." poznamenala jsem.

,,Jo, to je. Počkat, co se vlastně stalo?"

,,No, najednou si usnula na chodbě a on si z tebe utahoval. Prý co jsi asi dělala celou noc?" napodobila jsem jeho protivný přízvuk. Mluvím moc potichu, ale mě to hlasitěji nejde. Neumím mluvit nahlas, tak jako ostatní. Proto jim přijdu divná.

,,Ach jo. Celou noc jsem totiž nespala." pokrčila rameny a zívla.

Učitelka přišla do třídy. Všichni se postavili a pak si zase kecli na ty svoje zaprášené zadky, které jen sedí u počítače a hrajou hry. No, ty zadky asi ne, ale co už... Kdyby dělali to co já, asi by to nevydrželi ani jeden den. Mám temné dny, plné bolesti a utrpení. Jenže není moje. Tohle ale Haruce říct nemůžu. Poslouchala jsem učitelčin výklad, když se ozval tlumený náraz. Nikdo kromě mě ho neslyšel. Podívala jsem se na Haruku. Ležela na lavici a spala. Jak jinak?

Pohled Haruky

Otevřela jsem oči. Byla už přestávka a někdo do mě strkal. Asi jsem prospala celou hodinu.

,,No to potěš koště, jsi vzhůru." zvolala Akako a všichni se začali smát. Stála vedle mě. To ona do mě žďuchala.

,,Nechtělo by to energy drink?" doplnil její "vtipnou" narážku Takumi a zezadu ji obejmul.

,,Nechte ji." zastala se mě Kiyo. Ta holka je vážně skvělá. Všimla jsem si Tamiky, jak se válí na zemi se záchvatem smíchu. Ha ha ha...vážně vtipné.

,,Je to pravda. Nechceš jeden? Mám ho s sebou. Stihl jsem si ho totiž za ty tři hodiny koupit v bufetu." zamával mi Takumi před obličejem plechovkou.

,,Tři hodiny?" nevěřícně jsem zamrkala. Fajn, ok. Prospala jsem celé tři hodiny.

,,Ani učitelka tě nedokázala vzbudit!" Tamika při své připomínce dostala ještě větší záchvat, než před tím.

,,Asi bys vážně měla jít domů a vyspat se." na Masahirovi bylo vidět, že se snaží potlačit smích. Moc mu to nešlo.

,,Jo, to asi jo." zvedla jsem se ze židle a začala v tašce hledat mobil. Vytočila jsem číslo mamky.

,,Ahoj mami, to jsem já. Nezavezla bys mě prosím domů? Jsem strašně unavená a prospala jsem tři hodiny. Přijela bys?"

,,Dobře broučku. Za deset minut jsem tam."

Típla to a já se na všechny podívala.

,,Jestli mi dovolíte do deseti minut usnout, jednoho po druhém vás uškrtím!" pohrozila jsem jim a zase si sedla.

Jinak bych chtěla doporučit jednu holku a její super příběh!
Jmenuje se CallMeUndertaker a příběh Tokyo love. Skvělé pro lesbičky, ale i pro normální lidi :-b
Je prostě BOŽÍ!