Spolužačka

7

Z pohledu Haruky:

Celý můj plán vychází. Všechno pozoruju klíčovou dírkou. Nebudu jim kazit hezkou chvilku a jdu raději na ten záchod...

Toalety jsou hned za rohem. Vykonala jsem potřebu, umyla si ruce, uklouzla na mokré podlaze, narazila si kostrč a vrátila se ke klíčové dírce. Možná jsem už byla "na záchodě" moc dlouho, zácpu teda nemám. Musela jsem tedy potichu otevřít dveře. Saki se zdála být spokojená, ležela schoulená u Sabura. Ten se na mě usmál a němě mi naznačil, že mi děkuje.Kývla jsem a vrátila se do postele. Ta ale vrzla, a tak Saki polekaně otevřela oči a odtáhla se.  Vypadala dost nervózně.

,,Promiňte." pípla jsem.

,,To nic. Já...já už asi budu muset jít. Tak...ahoj." řekla Saki, která se u toho nervózně vrtěla a potom rychle prchla.

,,Saki!" křikl Saburo a hnal se za ní. Než zmizel ze dveří, stihl mi zamávat a narazit do mojí mámy. To je šikula. Máma se málem vyvrátila. ,,Pardon." omluvil se a běžel dál.

,,Ahoj broučku. Kdo to byl?" ptala se máma.

,,Spolužák. Běžel za tou holkou, která utíkala před ním." řekla jsem.

,,Aha. Přišla jsem ti říct, že jestli se to zlepší, měli by tě pustit už pozítří. Do té doby to tady budeš muset vydržet. Ale ještě budeš muset na kontrolu, prý neví, co to mohlo způsobit. Nedívala ses náhodou celou noc na anime?" podezírala mě.

,,Náhodou už týden ne!"

,,Dobře. A něco jsem ti přinesla, až ti bude líp. Na." podala mi igelitovou tašku. Byly v ní papíry, tužka, guma, strouhátko, barvy, štětce a všelijaké kreslící věcičky."

,,Děkuju!" objala jsem ji, přičemž se mi taška vysypala. To bych prostě nebyla já...

Všechno jsme posbíraly a vrátily do tašky. Máma mi podala ještě knihu, mobil, který měl obal s kočičkou Pusheen a sluchátka. Chvíli jsme si povídaly o Fumiko a manga soutěži, o mém pobytu v nemocnici a tak. Ale pak už máma musela hnát do práce, tak jsme se rozloučily a zase jsem byla sama. 

Chvíli jsem si ještě četla, zkoukla na mobilu pár dílů Tokyo ghoul a najednou zjistila, že už je půl osmé večer. Poslední dobou ale nemám ani hlad, a to jsem neobědvala. Vlastně ani nesnídala. To bude těmi hadičkami, které...tady nejsou. Tak já fakt nevím. Zakručelo mi v břiše a já poznala, že mám ve skutečnosti hrozný hlad. V té tašce jsem vyhrabala nějaký salát a krabičku sushi. Pořádně jsem se nadlábla a šla hajat.

Ráno jsem se probudila (nečekaně) a sedla si na postel. Zapnula jsem mobil a měla jednu nepřečtenou zprávu. Byla od mámy.

Zitra te pusti broucku. Uz se tesim a Fumiko taky :-)

Rychle jsem naťukala odpověď.

Ja taky. Pozdravuj ji :33

Vstala jsem z postele, abych zahájila misi Záchod. Asi jsme včera zapomněly zvednout jednu pastelku, protože mi na ní ujela noha a já si kecla na zadek. Ještě jsem se praštila hlavou o postel, která se otřásla a na mě z poličky spadly zbylé pastelky a tužky.

Když jsem se konečně vyhrabala a zamířila za roh, obešla jsem velkým obloukem mokrou skvrnu, při čemž jsem stejně uklouzla na druhé louži. S mokrým zadkem jsem se zamkla v kabince, udělala e-e a šla si umýt ruce. Při cestě zpátky jsem už nějak nevnímala kaluž na podlaze a znovu jsem hapala. 

Celá dolámaná jsem si kecla na postel, což pro mou bolavou kostrč nebylo nejlepší. Nějak jsem to přežila a opatrně si lehla. Málem mě ale klepla pepka, když jsem zahlédla Kiyoko sedící na křesle.

,,Co tady krucinál děláš?" zeptala jsem se jí, když jsem ten šok rozdýchala.

,,Sedím a dívám se na tebe. Jsi šikulka." 

,,No to děkuju."

,,Nechtěla bys obalit bublinkovou folií?"

,,To by asi bylo nejlepší. Jak dlouho tady sedíš? Nevšimla jsem si tě."

,,Mě si tady nevšímá nikdo, když o to nestojím. A jsem tu od té doby, co jsi vzhůru." odpověděla. Co tím myslela?

,,Aha. Tak povídej, je něco nového? A je hodně úkolů? Dáš mi pak opsat zápisy?"

,,Počkej počkej. Takže nejdřív novinka. Saki se schovává před Saburem. Utíká před ním, když s ní chce mluvit. Celou přestávku je sama, dokonce ani Tamika za ní nesmí."

,,Ani ona?" jen zavrtěla hlavou. Co s ní je? To jsem to vážně tak zkazila?

,,Příští týden je pololetní písemka z matiky a máme asi pět úkolů do pátku. Plus pár zápisů, donesla jsem ti sešity." podala mi tašku. Byla těžká. Tak to se teda těším...

,,Díky."

,,Nemáš za co. A asi bych už měla jít, jinak bude doma průšvih. Slíbila jsem Kasumi a Aimi, že jim s něčím pomůžu. Tak ahoj." řekla a odešla. Jakmile zavřela dveře, pokračovala jsem ve shlížení dílů Tokyo Ghoul až do oběda, došla jsem si k bufetu pro něco k jídlu a sledovala je dál až do večera.  Pak už jsem jen spala.