Spolužačka

9

,,Tvůj otec?" nevěřícně jsem zamrkala.

,,Ano. Proč se ptáš?"

,,No...totiž...našla jsem to jméno na jedné stránce..." začala jsem. ,,O démonech." vydechla jsem tiše. Kiyoko na mě zůstala vyděšeně zírat. Pak zamrkala, zavrtěla hlavou a zavřela oči.

,,Já věděla, že se to jednou dozvíš." řekla.

,,Takže..."

,,Ano. Jsem polodémon. Otec je démon a matka člověk. Nikomu to ale neříkej, prosím." podívala se na mě smutnýma očima.

,,Komu bych to říkala, když mě nikdo nebude poslouchat?"

,,Nemohla bys k nám dneska? Nechci to zbytečně odkládat." řekla.

,,Tak jo. Neudělají mi něco?"

,,Pokud je nenaštveš a přijdeš tam jako moje kamarádka, doufejme že ne."

,,Fajn. Hned po škole?"

,,Jestli to bude možné."

,,U mě asi jo."

,,U mě taky."

,,Fajn."

Po škole jsme si zašly na oběd do sushi baru a já zavolala mámě, že přijdu později. Potom jsme se vydaly směrem k opuštěné části města, kde stála stará vila.

,,Tady to je. A pozor, měla bys být ve střehu. Nevím, jestli mají sestřičky dobrou náladu." varovala mě a zamířila k velkým, těžkým dveřím. Otevřela je, uvnitř svítily svíčky a na zemi byly kapky krve. Bylo to děsivé. ,,Kasumi, Aimi, Hikaru, Chiko, Hitomi, Izumi, Isamu, Kaito, Katano, pojďte sem! Ale pozor, tohle se nejí!" zavolala Kiyoko trochu hlasitěji, než obvykle.

,,Není jídlo?" ,,Co je to?" ,,Mám hlad!" ,,Co tu dělá?" začalo se ozývat ze všech stran šeptavým hlasem. Ze tmy a chodeb se začaly vynořovat postavy. Byli to lidé s červenýma očima a starodávným oblečením. Měli rozcuchané vlasy a vypadali...hladově.

,,Chci vám představit Haruku Seen, mou kamarádku. Haruko, tohle jsou Kasumi, Aimi, Hikaru, Chiko, Hitomi, Izumi, Isamu, Kaito a Katana. Mí sourozenci." představila nás a já se nervozně uklonila na pozdrav.

Kasumi

Aimi