Spolužačka

46

,,C-cože?" hleděla jsem na ni jako kdyby mi oznámila, že je Kaito těhotný.

,,Mám to zopakovat?" šeptla se svým neutrálním výrazem.

,,Ehm...myslím, že nemusíš." uchechtla jsem se. ,,Ale možná budu zvracet..." rychle jsem si zakryla pusu a běžela z kuchyně do obrovské haly. Pak nahoru po schodech a do dveří, které vypadaly jako koupelna. Rychle jsem tam vletěla a hledala záchod, ale místo toho se mi ještě víc zvedl žaludek.

,,O-ou..." upustil Kaito, který stál za mnou. Nejspíš jsem narazila na něco jako skladovací místnost nebo spíž. V rohu byly naházené kosti a zem byla celá pocákaná krví. V nějakých dózách byly naskládané malé kousky masa. Začala jsem pištět, otočila se a hodila šavli přímo na Kaiteho. ,,Děkuju." podotkl a vydal se do opravdové koupelny. Rychle jsem seběhla schody, vyběhla z domu a utíkala co nejdál odtamtud. 

Po pár minutách jsem skončila na nějaké louce. Spadla jsem únavou na pokrývku sněhu a těžce vydechovala. Začala mi být hrozná zima. Aby ne, vždyť jsem měla jen  tričko a kalhotky. 

Když jsem byla opravdu zmrzlá na kost, někdo mě zvedl, zabalil do deky a šel směrem zpátky k domu. Podívala jsem se opatrně do Kaiteho tváře, která se na mě usmívala.

,,Takhle by to moc dlouho trvalo..." poznamenal. V tu chvíli se kolem nás objevil hustý dým a rychlostí světla jsme přeletěli celou cestu, až jsme se objevili přede dveřmi. Začala jsem se vrtět na odpor a povedlo se mi vypadnout z deky. Rozběhla jsem se pryč, ale Kaito mě chytil a nechtěl mě pustit. Cukala jsem sebou a křičela, kousala ho a kopala nohama všude kolem, ale on si mě hodil přes rameno a šel i přes moje rány pěstí dovnitř. Vyběhl schody a hodil mě na postel ve svém pokoji. Začala jsem fňukat a brečet. Přes slzy jsem toho moc neviděla, ale slyšela jsem cvaknutí zámku a vrznutí postele, na kterou si sedl. Pohladil mě po vlasech, lehl si ke mě a objal mě. Začala jsem se uklidňovat.

,,Proč já?" fňukla jsem.

,,Protože ty sem patříš. Patříš mezi nás. Možná to nevidíš, ale ty jsi výjimečná." dal mi pusu na čelo. ,,A navíc, setřela jsi lidi, se kterými si neuměl poradit nikdo z naší rodiny." uchechtl se a rozcuchal mi vlasy.

,,Ale proč jste mi dávali to...maso?"

,,Protože si musíš zvyknout. Jak říkám, patříš k nám. Ale ber to takhle; vlastně si můžeš dělat, co chceš. Nedrží tě žádný pravidla, tak toho využij."

,,Asi máš pravdu...umm...asi se půjdu trochu zklidnit."

Seběhla jsem schody a rychlým krokem došla k těžkým dveřím, za kterými se se schovávala ta velká, kulatá místnost. Vešla jsem dovnitř a zavřela dveře. Ze začátku jsem si myslela, že jsem tam sama, ale pak jsem málem dostala infarkt.

Po místnosti začala běhat Izumi. Uprostřed stál nějaký dřevěný panák a ona kolem něj skákala, kopala do něj a snažila se ho rozseknout katanou. Udělala jeden vysoký skok, ze salta se převrátila tak, že padala hlavou dolů. Napřáhla se, sekla a dopadla na zem do podřepu. Figurína se rozpadla na dvě poloviny.

Nejistě jsem zatleskala. Izumi zvedla hlavu a teprve teď si všimla, že tam jsem. Na chvilku odběhla ke stolku a skříní se zbraněmi a dotáhla doprostřed novou figurínu. Pokynula mi, abych šla za ní. Když jsem tam došla, podala mi ten řetěz s ostřím, se kterým mě učil Kaito. Potom došla na kraj místnosti a opřela se o zeď.

Popošla jsem o pár kroků dál. Pak jsem se prudce otočila, rozběhla se a odrazila se řetězem od země. Rychle jsem obmotala figurínu a ostří se do ní zabodlo. Švihla jsem s ním nad sebou a figurína se pod tlakem řetězů rozpadla na několik částí. Podívala jsem se na Izumi, která na mě hleděla s otevřenou pusou. Udělala jsem něco špatně?...

Takže se opět omlouvám za neaktivitu a nezáživnou část, jelikož nevím, jak jinak to okomentovat :D ňom...xDDD