Spolužačka

41

Pohled Takumiho:

Naštvaně jsem kopl do kamenu, který se hned nato zakutálel do sněhu na kraji cesty. Fajn, kašlu na ni. Není to jediný člověk na světě. Je tu spousta holek...

...vlastně je tu i spousta kluků...

Kruci na co zase myslím? Dneska jsem vážně mimo. Já? A na kluky? Nemožné.

,,Vzpamatuj se ty idiote." zavrčel jsem na sebe a šel jsem rychlím krokem dál. Pak jsem uslyšel nějaký známý hlas. Otočil jsem se za ním a uviděl Akako s nějakou partou holek, jak si povídají, ale...byla tam i ta holka, kvůli které se mnou Akako skončila. 

Chtěl jsem odtamtud vypadnout, tak jsem přidal do kroku a podél zdi skoro běžel do ulice za rohem, ale...k mé smůle jsem na rohu do někoho vrazil.

,,K*rwa." křikl jsem a spadl na zem. Když jsem se vzpamatoval z šoku, podíval jsem se na toho, s kým jsem se srazil. Když to došlo i jemu (musím říct, že má dost dlouhé vedení...) dostal se snad do ještě většího šoku, než v jakém byl.

,,P-promiň Takumi...já...já nechtěl...fakt sorry...nom...ono se to nějak tohleto..." začal koktat Yori jedno přes druhé.

,,Dávej někdy pozor, kam šlapeš." zavrčel jsem a zvedl se.

,,Jasně, promiň. Hele, chceš to nějak vynahradit?" zeptal se rychle.

,,Hm...možná ano. Nemám klíče a naši ani sestra nejsou doma, takže vlastně nemám kam jít...a potřebuju se co nejrychleji dostat z týhle ulice." zamumlal jsem. Vím, jít s gayem pryč není dobrý nápad, ale co jiného mám dělat?...

,,Zrovna letím do knihkupectví, nejdeš taky?" navrhl.

,,Knihkupectví? Um...dlouho jsem tam nebyl, moc nečtu...ale jestli je tam teplo, tak klidně." kývl jsem a vydal se s ním dál. ,,M-moment. Tudy ne, jdeme oklikou." vychrlil jsem, když jsem zjistil, že bych musel jít kolem Akako.

,,Dobře." uchechtl se Yori a zabočil do úzké, opuštěné uličky. Po asi pěti minutách jsme dorazili na místo.

,,Četls' někdy tuhle?" přiběhl za mnou po chvíli, když jsem si s nezájmem prohlížel poličky plné knih. Podal mi tu, kterou měl v ruce. Vzal jsem si ji a pořádně si ji prohlédl.

,,Kruh?" zeptal jsem se po chvíli. ,,Nečetl, ty ano?"

,,Asi třikrát. Kodži Suzuki je skvělý spisovatel, má spoustu úžasných příběhů." zasmál se.

,,Mě čtení moc netahá..." pokrčil jsem rameny.

,,Tak začne. Některé knihy jsou tak skvělé, že člověk brečí, když skončí. Můžeš je číst znovu a znovu, pořád dokola a nepřestane tě to bavit. Můžeš utéct z reality a žít jako hlavní postava příběhu, vžít se do role generála slavného vojska, nebo třeba jen kluka se zajímavým příběhem, můžeš být hlavní postavou nějakého románu,..." mlel pořád dál a dál, ale neposlouchal jsem ho. Zajímala mě totiž jedna kniha v poličce za Yorim. Pomalu jsem k ní došel, vzal si ji do ruky a prohlížel. Jmenovala se Zraněný. Zaujala mě, tak jsem si řekl, proč si ji nepřečíst. ,,Nevypadá špatně." okomentoval to Yori, který stál těsně za mnou a mě z něj málem kleplo.

,,Sakra chceš abych z tebe dostal infarkt?!" křikl jsem.

,,Ne, promiň. Mimochodem, mám vybráno, můžeme jít." vyšel směrem k pokladně. Šel jsem za ním, zaplatili jsme a šli zase ven.

,,Akako by tam ještě mohla být, půjdeme zase oklikou." zamumlal jsem a vyšel vpřed. Venku už byla tma a tak svítily jen lampy. Ale v té úzké uličce nebyla ani jedna, protože by se tam nejspíš nevešly.

,,Poslouchej, Takumi..." řekl po chvíli.

,,Hm?"

,,Máš něco s Harukou?" jen jsem zavrtěl hlavou. ,,A s někým jiným?"

,,Ne, proč se ptáš?" zeptal jsem se a on zastavil. 

Chvíli se na mě jen tak díval, ale pak udělal krok ke mě. Chtěl jsem couvnout, ale za mnou už byla zeď nějakého domu. Udělal další krok a opřel se jednou rukou vedle mé hlavy. 

,,Jen tak." trochu mě děsil jeho tajemný úsměv...ale...asi je se mnou něco špatně, ale to, že jsme sami v temné uličce s teplým klukem, který mě právě "vězní" u zdi, mi nijak nevadilo...

Holky, které jste psaly do komentů ten super ship...jde se plnit rozkaz! :DDD

Ano, Kofuku je smutno po naprostých koňovinách...xDD