Spolužačka

14

Konečně jsem se vrátila z půlhodinové výpravy za roh a zpět. Akeno jen stěží zadržoval smích při pohledu na můj mokrý zadek. Já za to nemůžu, tu louži tam dali schválně!

,,Přijde ti tu něco k smíchu?" zeptala jsem se uraženě.

,,Ne, proč? Já se nesměju." už si musel pěstí držet pusu, aby...no jo, jak jinak. Aby nevybuchl smíchy jako právě teď. Zabručela jsem něco nesrozumitelného a šla si lehnout. Už mě bolely nohy a byla jsem přespalá.

,,Hele ty máš co říkat. Díval ses dneska do zrcadla?"

,,Ne." hned se vydal k zrcadlu na protější zdi. ,,Co to je?" hleděl zděšeně na svůj obličej pomalovaný fixou.

,,Čára." tentokrát jsem se smála já. 

,,Ale ono to nejde dolů!" drhnul to, jak nejvíc mohl. 

,,Tak si nemáš kreslit při záchvatech smíchu." žertovala jsem. 

,,Pro příště si to budu pamatovat. Jdu si to umýt na záchod." odběhl. Záchvat jsem ale chytila já, protože bylo slyšet šplouchnutí a tvrdý pád. Asi jsem se smála moc nahlas, protože se ozvalo: ,,A nesměj se!"

Vrátil se a vrhl po mě vražedný pohled. Já se tam chlamala jako opilý jednorožec, jenomže jsem se smíchy začala dusit. Akeno mi mlátil do zad, takže jsem se dusit přestala a místo toho nastoupil smích.

,,Nechápu, co je tady k smíchu. Tys taky spadla." namítl uraženě.

,,Promiň." omluvila jsem se, když jsem se trochu zklidnila. ,,A co to vůbec kreslíš?"

,,To je můj sen. Někdo mi říkal, že si je mám kreslit, když si je zapamatuju. Prý potom psycholog zjistí, co se mnou je."

,,A můžu se podívat?" kývl a natáhl ke mě papíry. Byli na nich ukřižovaný lidé a mlhavé postavy s meči a jinými zbraněmi. Teď mi to došlo. Byla to Kiyokina rodina. ,,Kdys kreslil tohle?" ukázala jsem na obrázek Kaita, který mi brání u východu a Kiyoko na jeho zádech. 

,,Myslím, že v pondělí minulý týden, je to jeden z nejnovějších." pak jeho pohled sjel k mé postavě na papíře a začal těkat očima z ní na mě. ,,Jak to-"

,,Vím, co to je." zarazila jsem ho. ,,Ano, to jsem já. Tohle je moje nejlepší kamarádka a jeden magor. Všechno bych ti vysvětlila, ale nemůžu. Promiň."

,,Počkej, tohle se už stalo?"

,,Ano. V pátek odpoledne."

,,Takže tyhle sny jsou něco jako vize?" ptal se překvapeně.

,,Vypadá to tak." přemýšlela jsem, zatímco on na mě zíral s otevřenou pusou jako na jednorožce, který nad sebou mává obrovským duhovým lízátkem a zpívá Hey, Maccarena!. Při té představě jsem se musela zasmát. Teď na mě zíral spíš jako na debila, co se chlame představě jednorožce, který nad sebou mává obrovským duhovým lízátkem a zpívá Hey, Maccarena!. ,,Co na mě tak zíráš?" zprdla jsem ho a dál se tiše smála. On na mě vejrat přestal a zase si kreslil. 

,,Hele Haruko? Co bys dělala, kdyby po tobě někdo takhle hodil polštář?" zazubil se po chvíli a hodil po mě nějakou bílou věc.

,,Asi tohle." hodila jsem ho i se svým zpátky a vyplázla jazyk. Tak začala polštářová bitva a nebyla bych to já, kdybych po nárazu polštáře nespadla z postele. Oba jsme se tomu zasmáli, i když to docela bolelo. ,,Já chci domů za maminkou." vzdychla jsem po chvíli.

,,No, to já taky. Kdybych nějakou měl." posmutnil.

,,To je mi líto." sklonila jsem hlavu.

,,Mě taky. Ale táta je fajn, je s ním sranda." smutně se usmál.

,,Já zase nemám tátu." pokrčila jsem rameny.

,,Tak to jsme na tom asi stejně." usmál se.

,,Jo." vylezla jsem zase na postel a v tu chvíli mě přepadla strašná únava.

Pohled Akeneho:

Haruka se vyhrabala zpátky na postel a najednou sebou plácla. Doběhl jsem rychle k ní. Spala jako zabitá. 

,,Haru?" třásl jsem s ní. Ona se jen otočila na záda, otevřela pusu a v pokoji se ozvalo hlasité chrápání. ,,No, asi už tě nechám." uznal jsem nakonec a sedl si zase na svou postel. Snažil jsem se soustředit na svůj obrázek, jenomže její chrápání mě vážně rušilo. ,,Noták!" zabručel jsem, přešel zase k ní a otočil ji na bok. S chrápáním přestala, ale dala si do pusy palec a začala ho cumlat.  Vypadala tak bezbranně a roztomile. Usmál jsem se a vrátil se k mému snu na papíře.

Promiňte za dlouho nevydanou kapitolu, ale nějak se mi podělal notebook :/ 
Ale už jsem se adaptovala na ten mamčin, takže je to zase OK :D (ale ona už nemá na čem pracovat...xD)