Příběh bude o dívce, která se jmenuje Seen Haruka. Haruka znamená v překladu ,,velmi vzdálená", a tak se i chová. Ve třídě není moc oblíbená, nikdo ji pořádně nezná. S nikým se moc nebaví, dokud nepřijde tajemná Sakuri Kiyoko...
Slyšela jsem výkřik ode dveří a rychle jsem se otočila. Vyděšeně jsem zírala a Kaiteho, který zpoza nich vykukoval a v ruce držel zakrvavělý nůž.
,,Jdeme, než se zase probere." gestem naznačil, ať jdeme za ním, tak jsme šly. Naposledy jsem se ohlédla na Kasumi, která ležela na zemi a bezmocně se na nás dívala. Pak jsem ale viděla horší úkaz, a to Hikarua, který ležel v louži krve přede dveřmi. ,,Neboj, za chvilku bude zase v cajku. A ona taky." ujistil mě Kaito.
,,Asi bych se měla umýt." uznala jsem, když jsme je oba zamkli v té místnosti. Byla jsem špinavá od krve a na zádech jsem měla celkem velký šrám.
,,Možná, ale teď bys za žádnou cenu neměla být sama." řekl Kaito.
,,Půjdu s ní, neboj." řekla Kiyoko a než stačil cokoliv namítnout, vedla mě za ramena do koupelny. ,,Rychlá sprcha a pak ke mě do pokoje pro čisté oblečení. Jinak ani ťuk, nesmíme zdržovat.
Udělala jsem, jak říkala. Rychle jsem se svlékla, hodila sprchu a běžela i s ní do jejího pokoje, kde mi půjčila černé, korzetové šaty a mřížkované punčochy. Nazula jsem si kozačky a hodila přes sebe její kabát (můj byl roztrhaný a špinavý).
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Sešly jsme zase dolů, kde už nám Kaito držel dveře. Jakmile jsme prošly, zavřel je a šel za námi.
,,Haruko?" chytil mě za rameno, čímž mě zastavil.
,,Ano?" otočila jsem se.
,,Potřebuju s tebou mluvit." pak se podíval na Kiyo. ,,O samotě." dodal. Kiyoko pokrčila rameny a šla dál.
,,No?" neodpovídal, jen mlčel. To ticho bylo moc dlouhé. Cítila jsem z něj...strach? Bál se snad? On?
,,Nerad to říkám, ale..." přerušil trapné ticho. Bála jsem se, co se chystá říct. ,,Je nebezpečné, abychom byli spolu. Já...nechci aby se ti něco stalo." sklonil hlavu a důkladně mi zkoumal boty. Dala jsem mu dlaň na tvář a zvedla ji do výše svých očí.
,,Nic se mi nestane." usmála jsem se.
,,Málem jsi umřela!" zavrčel.
,,Ššš, klid. Žiju, všechno je v pořádku. Dobře?" zašeptala jsem klidně.
,,Ty mě neohrožuješ." snažila jsem se znít pevně a přesvědčivě, ale byl to spíš vzlyk. Hned na to se mi do očí nahrnuly slzy. To mi přece nemůže udělat...
,,Haruko, neplač." setřel mi ledovým prstem slzu, která se mi kutálela po tváři, načež jsem se rozbrečela ještě víc. ,,Haru, jen říkám, že to tak bude lepší. Ale jestli to bereš takhle, tak..."
,,Kaito, mlč. Prosím." objala jsem ho a začala mu smáčet hruď. Pevně mě stiskl. ,,Já o tebe rozhodně nechci přijít, už nic takového neříkej." zamumlala jsem a vzlykla.
,,Hele pro mě to taky není jednoduché. Dělám to pro tvoje dobro."
,,Ale takhle mi nepomůžeš!" zakřičela jsem a odtáhla se.
,,Proč to musí být tak složitý?!" zavrtěl hlavou a zavřel oči. ,,Po tom, co se stalo dneska, mi nemůžeš věřit. Zklamal jsem tě."
,,Nezklamal, ty za to přece nemůžeš."
,,Udělám jednu věc, abys na mě navždycky zapomněla. Bude to tak jednodušší...pro oba." natáhl ke mě ruku a mě příšerně rozbolela hlava. Spadla jsem na kolena.
,,Neee! Kaito přestaň! Já nechci!" křičela jsem a snažila se ztlumit tu bolest.
,,Je to tak lepší." zašeptal. Začaly se mi zrychleně přehrávat všechny vzpomínky s ním. Pak přišla ta vzpomínka, kterou mám nejraději. První pusa. Chvíli si u toho zastavil a zamyslel se, ale pak zase pokračoval ve vymývání mých vzpomínek.
,,Kaito! Okamžitě přestaň! Rozumíš?!" zařvala jsem z plných plic a přes všechnu tu bolest jsem vstala, přešla k němu blíž a přitiskla své rty na jeho. Bolest utichla. Ucítila jsem jednu jeho ruku na mém pase a druhou na zátylku. já mu natáhla ruce kolem krku a chytila se za zápěstí.
Pak ale přišla zase prudká bolest hlavy a já se svalila na zem.
