Spolužačka

29

Konečně byl oběd. S Kiyo jsme si sedly na naše obvyklé místo v rohu jídelny a Kaito šel za námi.

,,Promiň."  zamumlal sklesle.

,,Za co?" naklonila jsem hlavu na stranu.

,,Za všechno, hlavně za ten dnešek."

,,To je v pořádku." usmála jsem se a objala ho. Pevně mě stiskl a když mě pustil, dali jsme se do jídla. Mě se najednou strašně zatočila hlava a málem jsem spadla ze židle.

,,Co se děje?" ptal se vyděšeně.

,,Někdo mi bere panenky." zasyčela rozzuřeně Kiyoko. Vzala tác s jídlem a šla ho odnést. Když se vrátila, sedla si ke mě a naznačila Kaitemu, aby odnesl zbylé dva. Začala jsem se dusit. Kiyo mě rychle vyvedla ven mezi stromy. Klekla jsem si na zem a kašlala dál. Po chvíli jsem vykašlala trochu krve. Té postupně přibývalo.

,,Haruko!" křikl Kaito, když k nám doběhl. ,,Někdo se ji snaží zabít, musíme ji dostat na nějaké posvátné místo." usoudil.

,,A jak ji tam chceš jako dostat?" zapochybovala Kiyo.

,,Myslím, že vím, kdo by ji tam donesl." na chvíli zmizel, ale pak zase přiběhl s Takumim. Hodila jsem po něm vražedný pohled, ale očividně to nevnímal.

,,Takumi, musíš ji vzít na Posvátný kopec." rozkázala mu Kiyoko.

,,Proč si ji tam nedonesete sami?" zašklebil se.

,,Protože...je to složité. Někdy ti to možná vysvětlíme, ale ne teď. Prostě ji tam odnes!" zavrčela na něj, načež mě vzal a šel.

...

S námahou vyšel kopec a položil mě do svatyně nahoře. Sedl si vedle mě a čuměl do blba. Udělalo se mi trochu líp. Vtom se před námi objevila postava v plášti s kapucí. Takumi zpozorněl a já se opřela rukama, abych se nadzvedla. Když si postava sundala kapuci, propalovala mě vražedným pohledem. Oči jí rudě svítily.

,,Kasumi, co tu děláš?" zeptala jsem se unaveně.

,,Snažím se tě zabít, ale ty mi to kazíš. Okamžitě odsud vylez!" zakřičela. ,,Vyber si. Ty, nebo Kaito s Kiyoko?" ďábelsky se usmála.

,,Cos jim udělala?" zavrčela jsem. Bez zaváhání jsem vytáhla dýku od Kaiteho a vyrhla se na ni, na což asi čekala. Zahodila plášť a vytáhla dva krátké meče, které měla do kříže připevněné na zádech. Než jsem se jí stihla jen dotknout, rozmáchla se a pořezala mě na paži. Pak do mě kopla a já narazila do svatyně, která popraskala. Přišla ke mě, zvedla mě za límec a vyhodila do vzduchu. Než jsem dopadla na zem, nastavila mi pěst a já spadla do bezvědomí...

...

Probudila jsem se na studené podlaze. Rozhlédla jsem se kolem sebe a zjistila, že jsem v té velké místnosti v jejich domě. Na druhé straně byl Kaito a vedle něj Kiyoko. Seděli opření zeď a měli ruce za zády. Dívali se smutně do země.

,,Kaito?" pípla jsem. Rychle zvedl hlavu.

,,Haru, ty jsi vzhůru? Vypadala jsi jako mrtvá."

,,Co se děje?" ptala jsem se vyděšeně. Vstala jsem a rozběhla se za nimi, ale něco mě zatáhlo za ruce a já spadla. Měla jsem na nich kovové kruhy, které byly řetězy připevněné ke zdi za mnou. Trhla jsem každou rukou zvlášť, ale oba řetězy byly pevné.

,,Kasumi asi přeskočilo, je posedlá tvou smrtí." zašeptala Kiyoko. Vtom se otevřely dveře a ona vešla dovnitř.

,,Chtěla jsem tě zabít rovnou tam, ale přece jen bude lepší si s tebou nejdřív pohrát." pousmál se na mě. Trhla jsem řetězy na protest, ale ona se tomu jen zasmála. ,,Pokud jde o vás dva, vyřídíme si to potom." ukázala na Kaiteho a Kiyoko. ,,Mimochodem, abys nebyla mimo. Dala jsem jim do těla svěcenou vodu, což jim na nějakou dobu vzalo schopnost přemisťování. Jinými slovy, nemůžou jen tak zmizet a objevit se zase jinde, jak to dělali. Ale neboj, za pár měsíců by to mělo zase začít fungovat." seznámila mě se situací a já dostala takový vztek, že mi málem bouchla hlava. S křikem jsem se k ní rozběhla, ale zapomněla jsem na řetězy, které mě stáhly zpět. Sakra! ,,Asi se už nemůžeš dočkat, tak jdeme na to." 

,,Nech je na pokoji!" zavrčela jsem.

,,A jak mě k tomu chceš přinutit?" usmála se, vzala mou dýku, která ležela na stole a šla ke mě. Rychle mi v hlavě proběhl nadějný plán. Jak mi vždycky říkal Kaito při tréningu, boj je jedna velká improvizace. Přisunula jsem se co nejblíž ke zdi a uchopila řetězy pevně do rukou. Když byla asi dva metry ode mě, rozběhla jsem se, rychle ji oběhla a když byl řetěz dost natažený, začala jsem kolem ní kroužit. Jen mě zmateně sledovala a ani si neuvědomila, že jsem si do zubů vzala svou dýku. Držela ji totiž v ruce, která trčela z hromady řetězů. Když se konečně vzpamatovala, zmizela z mé "pasti" a objevila se vedle Kaiteho. Ten potichu vstal a začal ji škrtit svými pouty. Všimla jsem si, že na jedné noze má taky kruh, připevněný řetězem ke zdi.

Teprve teď jsem si uvědomila, že na délku řetězu je ode mě vzdálený stolek s noži a jinými zbraněmi. Rychle jsem k němu přešla, ale chyběl mi asi jeden metr, abych na něj dosáhla. Vyskočila jsem do vzduchu a snažila se na něj dosáhnout nohou, což se mi povedlo a pár užitečných věciček spadlo na zem. Ona okamžitě zareagovala, kopla Kaiteho a přemístila se ke mě. Než mě odkopla zase ke zdi, všimla jsem si injekce s nějakou tekutinou, která vypadala jako voda. Že by ta svěcená voda?