Příběh bude o dívce, která se jmenuje Seen Haruka. Haruka znamená v překladu ,,velmi vzdálená", a tak se i chová. Ve třídě není moc oblíbená, nikdo ji pořádně nezná. S nikým se moc nebaví, dokud nepřijde tajemná Sakuri Kiyoko...
,,A nechceš zůstat na večeři? Je to výjimečnej den, jíme jen dvakrát týdně, někdy i třikrát. Jídlo většinou ukradnem ghoulům, maj tam plno masa a žádný vnitřnosti. Ty nesnášíme." dodal.
,,Ne, díky. Já...já už asi budu muset jít." řekla jsem nervózně a rychlým krokem, až jsem skoro běžela jsem se vrhla ke vchodovým dveřím. Než jsem se ale stačila dotknout kliky, vlezla přede mě nějaká divná mlha a ta se přeměnila na Kaita.
,,Kaito nech ji!" skočila po něm Kyioko a začala ho propichoval voo-doo špendlíky.
,,Slez ze mě ty vole!" začal na ni řvát a snažil se ji shodit.
,,Nikam nejdu!" zařvala na něj.
,,Ale půjdeš! Isamu, hoď mi ten meč, co ho má Hikaru na posteli!" zakřičel, při čemž se u něj objevil Isamu a podal mu ho. ,,Slez ty hajzle!" začal zase nadávat a švihal kolem ní mečem.
,,Jau! Tak tohle ti nedaruji!" zašeptala (jak jinak), když jí řízl do tepny.
,,Kyioko! Jsi v pořádku? Dýchej a moc se nehýbej. Kluci zavolejte záchranku, ne?" začala jsem panikařit.
,,Já záchranku nepotřebuju, když vykrvácím, na chvíli zblednu, ale my neumíráme!" vysvětlila a naznačila Izumi, aby jí podala svou zbraň. V rukou jí přistály dva meče, kterými začala elegantně kroužit a švihat kolem Kaita. ,,Haruko, na co tak koukáš? Běž!" řekla a já se nejistě otočila. ,,Neboj, budu v pohodě. Tohle je každodení rutina." ujistila mě. To už jsem otevřela těžké dveře a vyběhla rychle ven. Asi po kilometru běhu jsem už jen plandala nohama a zakopla jsem. O co? O svou nohu.
,,Do prčic!" zaklela jsem. Odřela jsem se totiž o ostrý kámen a teď se mi z nohy valila krev. Ne moc, ale stačilo to na tolik, že zčervenal zbytek mojí nohy a část cesty.
,,Nemůžeš dávat pozor ty čupko? Kdyby se ti něco stalo a já něco neudělal, mohli by mě zavřít! A já nemám v plánu dělat ti první pomoc." zaslechla jsem nad sebou známý, protivný hlas. Teď byl ale protivnější, než obvykle.
,,Co chceš Takumi?" zvedla jsem hlavu.
,,Nic. Jen omluvu."
,,Za co?"
,,Proč jsi to sakra ukazovala Akako?" začal po mě řvát.
,,Aha jo, to. Promiň. Ale já za to nemůžu, kontrolovala jsem zprávy a ta mrcha mi to vytrhla z ruky!" vymlouvala jsem se.
,,Víš jaké to pro mě je? Už nemám nikoho! A Cho mě taky nechala..." díval se do prázdna a vypadal vážně beznadějně.
,,Omlouvám se." řekla jsem sklesle.
,,Jo."
,,Hele chceš nějak pomoct?" nabídla jsem se mu. Ani nevím proč, vždycky mě nenáviděl.
,,Jak bys mi ty mohla pomoct? Stejně se s nikým nebavíš. A oni se nebaví s tebou." odsekl.
,,No to sorry, že se snažím ti to vynahradit." nasadila jsem falešný lítostný tón.
,,Ale ty nemáš jak!" vykřikl.
,,Ne." šeptla jsem sklesle. Nemám jak. Nikdo mě nemá rád a nebaví se se mnou. A myslím, že Kyioko ho chtít určitě nebude. Ale... ,,Možná ti můžu pomoct. Znám pár holek, jsou docela hezké. Ale nejsou moc milé..."
,,Huh?"
,,No, má se to tak, že jsou to Kyiokiny nevlastní sestry."
,,S tou divnou holkou nechci mít nic společného." odsekl.
,,No dobře. A co Umeko nebo Kimiko? Ty jsou taky hezké..."
,,Ale...to prostě není Akako."
,,Tak jí to řekni. Třeba tě vyslechne a odpustí ti."
,,Akako neodpouští. Nikdy." řekl a vytáhl z kapsy kapesník. ,,Na, ať to není po celém městě." s tímhle odešel.
Umeko
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Kimiko
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
