Příběh bude o dívce, která se jmenuje Seen Haruka. Haruka znamená v překladu ,,velmi vzdálená", a tak se i chová. Ve třídě není moc oblíbená, nikdo ji pořádně nezná. S nikým se moc nebaví, dokud nepřijde tajemná Sakuri Kiyoko...
,,Můžu dál?" slyšela jsem po deseti minutách zpoza dveří Sakinin hlas.
,,Jasně." dveře se otevřely a dovnitř vešla Saki. ,,Kde je Saburo?" zeptala jsem se.
,,Už šel domů, zítra píšem." protočila oči.
,,Takže už jste se usmířili, jak vidím, že?"
,,Ano." zasmála se. ,,Víš, sice se s tebou nikdy moc nebavím a tohle bych asi měla nejdřív říct Tamice, ale co už. Já...vždycky jsem měla Sabura v oblibě. Byl milý a...hezký? No a když jsme seděli před pár dny na tamtom křesle, nevím, byla jsem prostě srab. Ale teď už nejsem, nebála jsem se ho a to je pokrok...Říkám ti to hlavně proto, že ty to nemůžeš nikomu vyklábosit, protože tě stejně nikdo nebude poslouchat. Je to, jako bych mluvila sama se sebou, jen ne tak psycho. Nic proti tobě..."
,,To jsem ráda."
,,No, už budu muset jít, nechci z té písemky pětku. Tak čau." usmála se a odešla, než jsem se stačila rozloučit. Chtělo se mi na záchod. Zkontrolovala jsem terén. Nikde žádná tužka ani louže. Opatrně jsem slezla z postele a došla ke dveřím. Házela jsem vražedné pohledy na mokrou stopu na chodbě, kterou tu zanechaly uklízečky. Pomalu jsem ji obešla, došla za roh, otevřela dveře, majzla se jimi o ruku a vešla dovnitř. Už jen pár krůčků kolem umyvadla a jsem u cíle! Na zemi opět číhala zlá mokrá skvrna. Malými, pomalými krůčky jsem ji obešla, zírajíc na ni, čímž jsem si uštědřila náraz do zdi. Když jsem se konečně dohrabala na záchod a vyčurala se, čekala mě zase cesta zpátky. Proč se prostě nemůžu teleportovat?!
Došla jsem do pokoje a jak dlouhá, tak široká jsem se rozplácla na posteli.
,,Pitomé umyvadlo.." zabručela jsem do polštáře a pohladila si modřinu na břiše. Její původ? Náraz šikulky Haruky do umyvadla...
Překulila jsem se na bok a čuměla do blba. Pak jsem si uvědomila, na co se to vlastně dívám. Na druhé straně místnosti byla prázdná postel. Ale nikdo tam nespí, je zakrytá prostěradlem. Někdo zaklepal.
,,Seen Haruka?" zeptala se sestřička, když vešla. Jen jsem otupěle přikývla. ,,Máš návštěvu." uvolnila dveře, kterými prošel kluk, odešla a zavřela je. Byl to Kaito.
,,Co tu děláš?" zasyčela jsem.
,,Jdu na návštěvu." zašklebil se.
,,Ne, to nejdeš. Vypadni odsud. A jestli tě ještě někdy napadne podobná pitomost, jak mě sem dostat, tak si mě a Kiyoko nepřej!" pohrozila jsem mu a převrátila se na druhý bok. Vtom mě začalo něco lechtat po paži, něco jako hustý kouř, studený vítr... Podívala jsem se na příčinu. Kaito seděl na židli vedle mé postele a rozmlženou rukou mě hladil po paži. ,,Kaito." zamračila jsem se. Zvedl pohled od mé ruky a usmál se.
,,Nepůjdu, dokud mi něco neslíbíš."
,,Žádné smlouvání! Prostě vypadni!" procedila jsem skrz zuby.
,,Nene. Slib mi, že když se uzdravíš, přijdeš k nám."
,,To je všechno?" zasmála jsem se.
,,A zůstaneš tam." ušklíbl se a čekal na odpověď.
,,To neudělám." namítla jsem.
,,Tak já tady zůstanu a pozabíjím všechny sestřičky a doktory." prohlásil jakoby nic.
,,Jak tohle můžeš říct?"
,,Mě to problém nedělá." pokrčil rameny.
,,Hele ale to už po mě chceš moc. Neměla jsem k vám vůbec chodit!" to už jsem skoro křičela.
,,Hm..." přemýšlel. ,,Zatím ano. Hned jak tě pustí, půjdeš k nám." řekl a odešel. Oddychla jsem si a protočila očima. Co pořád má?
,,A slečno, zítra vám tu přibude nový spolubydlící." houkla na mě ještě sestra a šla vyprovodit Kaita. Nový spolubydlící? Hm...
Další den:
Probudila jsem se a mrkla na hodiny. Bylo půl desáté. Vzala jsem si nějaký časopis, co ležel na poličce a začala si číst nudné rozhovory a luštit křížovky. Po dvou a půl hodinách přišla sestra s obědem. Nic moc, ale přece jen to bylo jídlo. Od hladu jsem snědla všechno a misku položila na poličku. O pár minut později dovedli do mého pokoje nějakého kluka. Vypadal mile, měl červené vlasy, pravé oko červené a levé bylo zelené.
,,Ahoj." mile se na mě usmál.
,,Ahoj."
,,Jsem Akeno." představil se.
,,Haruka." kývla jsem.
,,Ehm, Haruko? Jak dlouho tady jsi?"
,,Asi tři dny."
,,A co se ti stalo?" vyzvídal dál.
,,Byla jsem jen hodně ospalá. No, vlastně jsem celý víkend neotevřela oči." zasmála jsem se.
,,Aha." usmál se. ,,Mě se zdají divné sny, v noci mi červenají oči a divně se řechtám. Ale už mi to nedělá, naposledy se to stalo před týdnem." ujistil mě.
,,A neuděláš mi něco?" strachovala jsem se.
,,Doufám, že ne." zazubil se. Začalo se mi zase chtít na záchod. Do prčic! Vstala jsem opatrně z postele. Naneštěstí se mi noha zamotala do peřiny a já se rozplácla na podlaze. Akenovi to zřejmě přišlo strašně vtipné, protože se začal řechtat jako idiot. V tu chvíli taky spadl. Karma...
Akeno:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
