Spolužačka

20

,,Máš ten úkol, že jo?" vyvalila na mě celá zadýchaná Tamika, která právě proběhla celou školu, aby mě našla. Podala jsem jí sešit a ona zase odtryskala do třídy.

Seděla jsem sama na střeše školy. Kiyoko jela někam s rodinou, takže tady teď pár dní nebude ani Kaito. Tady z výšky je krásný výhled na celé město. Dole na školním hřišti hrálo pár kluků basket. Samozřejmě byl mezi nimi i Takumi. Kolem nich se procházela Miyako. Takumi do ní nechtěně trefil míč a ona spadla na zem. I z takové dálky jsem slyšela, jak mu nadává a jde si to s ním vyřídit. Kopla ho do rozkroku, otočila se a odešla. Už se hnal za ní, že jí to vrátí, ale zazněl zvonek a všichni museli do třídy. Takže i já.

S protestujícím mumláním jsem sešla schody a vydala se ke třídě. Naštěstí jsme v posledním patře, tak jsem se nemusela plahočit až dolů. Sedla jsem si do prázdné lavice a dívala se z okna. 

Naprosto jsem nevnímala výklad učitelky, raději jsem si vytáhla skicák a začala si kreslit. Měla jsem tam pár obrázků Kaiteho. Nevím proč, ale nemohla jsem ho pustit z hlavy, tak jsem si ho kreslila. Žádné umělecké dílo to teda není, ale docela se mu to podobá.

Něco do mě ťuklo. Sklonila jsem se pro papírek, rozložila ho a začala číst:

Kdo byl ten týpek, se kterým si včera byla venku? Viděl jsem vás spolu už několikrát. -Takumi

Teda že by se zrovna Takumi ponížil k něčemu takovému, to bych nečekala. Samozřejmě jsem to ale nemohla nechat bez odpovědi.

Bratr Kiyoko, Sakuri Kaito. Proč? -H

Hodila jsem mu papírek zpátky.

Ona má sourozence? -T

Ano, docela dost. -H

Líbí se ti? :D -T

Proč tě to najednou tak zajímá? -H

Protože mě zajímáš ty <3 -T

Tahle odpověď mě dost zaskočila. Nechápavě jsem se na něj podívala. Dělal, jakoby poslouchal učitelku a nic se nedělo. Pak se ale pousmál a rychle se podíval na mě a zase zpátky. Raději jsem to nechala bez odpovědi, nechci mít zbytečný problém.

Konečně zazvonilo a já vyšla na chodbu. Máme teď volnou hodinu, to se chodí na oběd. S celou třídou jsem sešla dolů do velké jídelny, která zabírala celé patro. Vzala jsem si oběd a šla si sednout na druhou stranu jídelny k prázdnému stolu. Většina lidí seděla v té první polovině, blíž u vydávacích okýnek.

Už jsem brala hůlky a nabírala rýži, ale někdo mě vyrušil.

,,Ahoj." ozvalo se přede mnou. ,,Můžu?" zeptal se Takumi a když jsem opatrně kývla, sedl si naproti mě. Zkoušela jsem se to nevnímat a zase jsem se pustila do jídla. ,,Takže...Haruko?" zvedla jsem hlavu od jídla a podívala se na něj. ,,Chci se omluvit za to, jak jsem se choval." nervózně se podíval do země a poškrábal se na zádech.

,,V pořádku." zašeptala jsem a dala si do pusy další kousek rýže.

,,Promiň." najednou byl nakloněný přes stůl tak, že jsem se musela nahnout dozadu, abych od něj byla daleko alespoň 20 centimetrů. Spolkla jsem rýži a cítila jsem, jak se mi do obličeje nahrnuje krev a já se začínám červenat. 

Proto jsem raději rychle vstala, zanesla oběd a běžela pryč.

,,Počkej!" slyšela jsem ještě za dveřmi jídelny Takumiho hlas. Rychle jsem vyběhla ze školy na zahradu, kde jsem se musela zastavit. Opřela jsem se rukama o kolena, abych si trochu odpočinula. ,,Neutíkej." položil mi ruku na rameno a já se instinktivně otočila, což jsem neměla dělat...

Mno....co dodat? :D tohle mi tak trochu připomíná můj komplikovaný život v posledních dvou týdnech xD
Jo a pokud se ještě dostanu na počítač, tak možná dneska vyjde další kapča, mě to strašně baví :33

Kaitekina dokusho ^^