Příběh bude o dívce, která se jmenuje Seen Haruka. Haruka znamená v překladu ,,velmi vzdálená", a tak se i chová. Ve třídě není moc oblíbená, nikdo ji pořádně nezná. S nikým se moc nebaví, dokud nepřijde tajemná Sakuri Kiyoko...
Odnesl jsem rychle Haruku do svého pokoje a zabalil ji do deky. Vypadala skoro jako mrtvá. Zavolal bych sanitku, ale jak bych potom vysvětlil, co se stalo? Toho zmrda jsem zabil, takže bych na tom byl taky špatně...
,,Haru, prober se. Rozumíš?" vzal jsem její obličej pevně do rukou. ,,Otevři sakra oči a podívej se na mě!" už jsem skoro křičel. Takhle to skončit nemůže. Ucítil jsem něčí ruku na mém rameni. Otočil jsem se a uviděl Hitominin smutný výraz. Měla svěšenou hlavu a stejně tak i Bloody, který stál u její nohy. Nikdy jsem ještě neviděl toho králíka smutného...
,,Kaito, nevypadá to, že by se měla probrat." ozvalo se potichu z druhé strany místnosti. U postele stála ubrečená Kiyoko a dívala se na ni.
,,Musí." odsekl jsem naštvaně.
,,Měla by." zašeptala Izumi. Aimi, která stála vedle ní, kývla.
,,Je silná. Ale to neznamená, že tenhle boj vyhraje. Musíš se připravit na cokoliv." řekla tiše Kasumi, která mezi sestrami prošla dveřmi a postavila se vedle mě. Jen jsem kývl.
,,Cokoliv." zdůraznil Hikaru, který se uvelebil na mém stole.
,,Ale slíbila mi, že s námi někdy půjde pro večeři." namítl Isamu opřený o zeď.
,,Co se tady děje?" vešel najednou otec a za ním šly Chiko s Katanou. Když uviděl Haruku, pousmál se a podíval se na mě. ,,Kdo je to?" najednou jeho úsměv zmizel.
,,Člověk." odpověděla za mě Kasumi jakoby nic. Zaťal jsem pěsti a tak tak se držel, abych z ní nemusel vymlátit život. Když mu tohle řekla, je tu velká šance, že ji zabije. Bere lidi většinou jen jako večeři a překážku zároveň.
,,Tebe jsem se neptal." zašeptal a dál mě propaloval pohledem.
,,Je to...no...řekněme..." mumlal jsem a nevěděl, co odpovědět.
,,Jeho přítelkyně." dokončila Kiyoko.
,,Zaprvé, neodpovídejte všichni za něj, chtěl jsem to slyšet od Kaiteho. A zadruhé, je to pravda?"
,,Ano." kývl jsem.
,,To si děláš srandu." začal se smát. Když ale viděl můj pohled, zvážněl. ,,Dobře, to se ještě snést dá. Ale jak to, že je tady? A skoro mrtvá? A...polonahá?" zeptal se a já si uvědomil, že zůstala tak jak ležela na stole. To mě sakra nemohlo napadnout, že bych ji měl obléct?
,,To je na dlouho, ale zkrátím to. Postřelil ji nějaký imbecil, kterého máme na večeři a já se z ní snažil vytáhnout náboj, což jde ale přes oblečení dost těžko..." vysvětlil jsem a začal podrobně zkoumat starou podlahu. Chvíli bylo ticho, ale pak se otec začal zase smát. Podíval jsem se na něj. ,,Děje se něco?" naklonil jsem hlavu na stranu.
,,Tohle bych od tebe nečekal." zavrtěl hlavou s širokým úsměvem. ,,Vždycky jsi byl svéhlavý a krutý, zabil jsi kdykoliv jsi měl příležitost. Nejlepší ze všech tvých sourozenců. Rychlý, nepředvídatelný, krutý. Co to s tebou provedla? Ty abys někoho zachraňoval? Nemáš horečku?" přiložil mi ruku na čelo a zasmál se.
,,Ne." víc jsem ze sebe nedostal.
,,Takhle mě nezměnila ani tvá matka, Kaito." nadzvedl obočí.
,,To není můj problém." zašeptal jsem.
,,Jen si dávej pozor, aby tě nezměnila úplně. Jsi můj syn, syn démona. Tak se podle toho trochu chovej." odsekl trochu naštvaně, práskl dveřmi a už tam nebyl.
Sakuri Kentaro (otec):
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Kon'nichiwa OwO
Ano, jsem tu zase xD Možná dneska vyjde ještě jedna kapča ^^
