Příběh bude o dívce, která se jmenuje Seen Haruka. Haruka znamená v překladu ,,velmi vzdálená", a tak se i chová. Ve třídě není moc oblíbená, nikdo ji pořádně nezná. S nikým se moc nebaví, dokud nepřijde tajemná Sakuri Kiyoko...
Probudila jsem se v bílém pokoji.. Pořádně mě bolela hlava, tak jsem se ji snažila trochu masírovat, ale...byl na ní obvaz? Co sakra zase dělám v nemocnici? Vylezla jsem odsud před pár týdny!
,,Konečně vzhůru, princezno? Neřekl jsem ti, abys byla opatrná?" smál se mi Kaito, který seděl na vedlejší posteli.
,,No jo..." zamumlala jsem. ,,Díky, žes přišel."
,,To nestojí za řeč, chtěl jsem tě vidět." usmál se.
,,A kde je-"
,,Takumi?" přerušil mě naštvaně. Když jsem kývla, uhnul mi pohledem a zahleděl se do zdi. ,,Ten utekl. Když zjistil, že máš otřes mozku, jsi v bezvědomí a nemá cenu tě polívat vodou, prostě zdrhl a nechal tě tak. Kdyby mě na tebe neupozornila Kiyo, ležela bys tam asi doteď."
,,Opravdu?"
,,Jo. Nemá cenu, abys s ním ztrácela čas. Jenom ti ublíží."
,,To ani nemám v plánu." ujistila jsem ho. ,,A děkuju."
,,Za co?"
,,Že jsi tam byl." usmál se a kývl.
,,Pro tebe vždycky."
,,Dobrý den, slečno. Tak jak se cítíte?" zeptala se sestřička, která právě vešla do místnosti.
,,Docela dobře, jen mě bolí hlava." zalhala jsem. Ve skutečnosti je mi příšerně, hlavně po psychické stránce.
,,Za pár dní vás pustíme." usmála se, zkontrolovala monitor nade mnou, něco si zapsala a zase odešla.
,,Co se vlastně stalo?" Kaito naklonil zvědavě hlavu na stranu.
Byla jsem se projít v lese. Pak tam přišel Takumi, já chtěla utéct, zakopla jsem a narazila do stromu." pokrčila jsem rameny. Ten zbytek vědět nemusí.
,,Celá ty." smál se mi. Pak už jsme si povídali hlavně o jejich rodinném výletě. Prý byli někde v Americe.
O dva týdny později:
Máme Japonštinu a píšeme písemku. Lépe řečeno slohovku. Máme psát o tom, co bychom chtěli změnit. Já měla jasno, kluky. Jsou zbytečně komplikovaní.
,,Haruko?" zašeptal po zvonění někdo za mnou. Vzala jsem si ponaučení z minula, tak jsem se neotáčela. Bylo mi jasné, kdo to je. Objal mě zezadu kolem pasu.
,,Máš dneska čas?" zašeptal mi Takumi do ucha.
,,Ne." řekla jsem už celá rudá. Těžko se mi dýchalo.
,,Ale určitě máš." jemně mi kousl do ucha.
,,Nemám, promiň. A...mohl bys...prosím..." snažila jsem se mu nějak vysvětlil, aby vypadnul, ale v téhle situaci se to dělá dost těžko.
,,Nemohl." nahnul se ještě blíž. K mé smůle ve třídě už nikdo nebyl, všichni šli na oběd. Takže tu bylo ticho a prázdno. ,,Máš strach?"
,,N-ne." vykoktala jsem nervózně.
,,Nelži mi." šeptal na odhalenou kůži mého krku.
,,VYPADNI OD NÍ TY ŠMEJDE!" ozval se za námi řev a najednou Takumi letěl přes celou třídu. Kaito mě objal a podíval se na něj vražedným pohledem.
,,Co ty tady sakra děláš?" syčel na něj Takumi s natrženým obočím.
,,Tohle." otočil se zase na mě. Naše obličeje byly od sebe ani ne pět centimetrů. Po chvíli tu vzdálenost překonal a spojil naše rty.
Tentokrát mi to nebylo trapné, ani nepříjemné. Byl to skvělý pocit. Takumi nás sledoval s otevřenou pusou. Pak se Kaito odtáhl a podíval se mi do očí.
,,Už jsem ti říkal jak jsi roztomilá, když se červenáš?" usmál se. Nepatrně jsem kývla a dál na něj zírala. On to vážně udělal? Potom rázným krokem vykročil k Takumimu a chytil ho pod krkem. ,,Ještě jednou se jí dotkneš, zabiju tě." pohrozil mu a odešel. Já čuměla do blba jak debil a ani jsem se nehnula. Takumi naštvaně křápl dveřmi, takže asi odešel.
Stála jsem tam sama. Pořád ještě červená. A v naprostém šoku.
Domo arigatou gozaimashita, watashi wa anata o aishite!!! Máme 2K přečtení! Jste moje zlatíčka x33 A znáte ten pocit, když projíždíte obrázky na netu a hledáte něco pro svůj příběh a narazíte na tohle?:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
