Spolužačka

45

Myslela jsem, že je to konec. Pak se moje mysl vyprázdnila a já už nad ničím přemýšlet nedokázala. Prostě jsem jen padala...a padala...

A zastavila se. Nebo spíš někdo mě zastavil.

,,Tohle byl špatný nápad." zašeptal Kaito a opatrně mě položil na studený kámen pode mnou. Ale je pravda, že v tom moc velký teplotní rozdíl od jeho rukou nebyl. Možná i ten šutr byl teplejší.

,,Já vím." řekla jsem nezaujatě.

,,Tak proč jsi to sakra dělala?" zeptal se už trochu naštvaně. ,,Chceš snad umřít?!" zakřičel. Lekla jsem se a skrčila se do klubíčka. Ono když po vás začne řvát váš polodémonní kluk, není to zrovna nejlepší pocit. Pak se jeho výraz zklidnil a on ke mě opatrně natáhl ruku, jakoby mě chtěl pohladit. ,,Promiň." šeptl. Jemně mě pohladil po tváři a dřepl si ke mě, aby byl v mé výšce. Objala jsem si kolena a zabořila si hlavu mezi ruce. ,,Haruko." protáhl mé jméno a chytil mě za rameno. Podívala jsem se na něj uslzenýma očima a on se zatvářil zmateně. Utřel mi prstem slzu, která mi právě vytékala z oka a usmál se. Natáhla jsem k němu ruce a on mě pevně objal.

,,Chci jít domů." fňukla jsem. Ale nehodlala jsem se ho pustit, takže mě zvedl a odnesl až do jejich domu. Vyšel po schodech do jeho pokoje a položil mě na postel. Pak si sedl vedle mě. Když ale uviděl můj výraz, jeho úsměv vystřídal starostlivý obličej.

,,Co se děje?" zeptal se. Místo odpovědi jsem jen zavrtěla hlavou a utřela si mokré oči do ruky. Sama jsem totiž neznala odpověď.

,,Jsem jen unavená." vymluvila jsem se a pokusila se o úsměv, ale ne moc úspěšně.

,,Tak spi." usmál se a pohladil mě. Kývla jsem, lehla jsem si a stočila se do klubíčka. Kaito mě opatrně zakryl peřinou. Zatímco já jsem se pomalu potápěla do říše snů, on mě hladil po zádech. Potom jsem usnula.

...

Probudila jsem se až ráno v Kaiteho náruči. Byla mi zima, protože jeho tělo dost studilo. Chtěla jsem se nějak vyhoupnout do sedu, ale na to jsem byla moc líná, a tak jsem se jen pořádně zahrabala do peřiny. To ale nepomáhalo, tak jsem si sedla, odhodlaná jít si najít nějakou mikinu. Nějak jsem se dostala až k okraji postele a zvedla jsem nohu, ale místo plánovaného vykročení jsem se zamotala do peřiny a spadla z postele. Slyšela jsem z postele smích utlumený peřinou.

,,Nesměj se mi!" zavrčela jsem. Hned nato už se ani nepokoušel nějak se ztišit peřinou, takže jeho výbuch smíchu museli slyšet až někde v Tokyu. Vykašlala jsem se na něj a pokusila se zvednout ze země, což končilo dalším neúspěchem, jelikož jsem zakopla o Kaiteho nůž. Naštěstí z té neozubené strany...Za tu dobu už nade mnou stál Kaito a podával mi jeho mikinu. S vděčností jsem ji přijala a nechala se jím zvednout na nohy. Pak ale najedou ztuhl. ,,Děje se něco?" naklonila jsem hlavu na stranu.

,,Ten nůž byl na stole." řekl s kamenným výrazem na tváři.

,,Tak asi spadl?" pokrčila jsem rameny.

,,Nespadl sám."

,,Tak ho někdo shodil, no. Záleží na tom?"

,,Ale nikdo tady nebyl. Mají sem zákaz vstupu." chvíli se rozhlížel po místnosti a snažil se něco najít, ale pak jen zavrtěl hlavou a vrátil nůž zase na místo. ,,Asi se mi to jen zdálo."

Otočili jsme se k odchodu, ale málem mě kleplo. Ve dveřích stála Kiyoko. Ani jsem ji neslyšela přicházet, vyděsila mě!

,,Ten nůž jsem shodila já." zašeptala.

,,A to proč?" vyzvídal Kaito.

,,Protože jsem potřebovala tohle." natáhla ruku, ve které držela voodoo. Kaito se uculil a pokrčil rameny.

,,M-moment! Cos s tím sakra prováděl?" ohlédla jsem se na něj.

,,Nic..." zadíval se nevinně do stropu. Ale jelikož jsem ho nějakou dobu propichovala pohledem, nakonec se prokecl. ,,Jen jsem si chtěl trošičku vybít energii...na Takumim..." zazubil se ještě víc. Zavrtěla jsem hlavou a raději jsem to dál neřešila. Prošla jsem dveřmi a šla dolů s Kiyoko na snídani. Kaito za chvíli přišel za námi. Vzala jsem si z lednice nějakou krabičku s nápisem ,Pro Haruku'. Rozvázala jsem provázek, kterým bylo víko připevněno k dřevěné krabičce.

,,Co je to?" zadívala jsem se na podezřele vypadající kousky masa v sojové omáčce.

,,Ochutnej a uvidíš." uchechtl se Kaito a podal mi hůlky. Opatrně jsem nabrala menší kousek a dala si ho do pusy.

,,Je to...dobrý." zhodnotila jsem po chvíli a vzala si další kousek. Za pár minut jsem spořádala celou krabičku. ,,A cože to vlastně bylo..?" podívala sjem se na podezřele se usmívajícího Kaiteho.

,,E...Kiyoko?" drkl do ní. Vzdychla a podívala se na mě.

,,Právě jsi snědla náhodného kolemjdoucího." šeptla s nezájmem.

Eeeeee....takže tak :DD další kapitola je zde! xD (Haaallelujah! Haaallelujah!...)