Spolužačka

17

Pohled Kasumi

Šla jsem noční ulicí a přemýšlela nad tou novou holkou. Kiyoko se nebaví skoro s nikým jiným. Jen s Harukou, která si mě ani nepamatovala. Naštvaně jsem kopla do kamínku, který se odkutálel daleko ode mě. ,,Hikaru!" zakřičela jsem do tmy. Hned na to se přede mnou objevil můj nevlastní bratr.

,,Ano, má paní?" poklonil se mi. Ochočila jsem si ho natolik, že udělá všechno, co mu přikážu.

,,Jakto, že jsi ještě nezničil tu holku?" nasadila jsem vražedný pohled.

,,Snažím se, ale pořád do toho leze Kiyoko s Kaitem."

,,Zrádci..." zašeptala jsem pro sebe. ,,Zavolej mi Kaita." poručila jsem mu a šla dál.

,,Ano má paní." poklonil se a zmizel. Mám hlad, něco bych si dala. Ale nechci se zdržovat s ostatními, půjdu na lov sama. Zahlédla jsem koutkem oka nějakého muže se psem.
,,Hikaru, ještě na moment." řekla jsem potichu a pořád sledovala svou oběť. Bratr poslušně přišel, podal mi lano a zase odešel. Pomalu jsem se přibližovala k muži. Když jsem byla za ním, rychle jsem mu přehodila lano kolem krku a začala jo škrtit. Pes štěkal a párkrát mě kousl, ale mě to nic neudělá. Přehodila jsem druhý konec lana na strom nad námi a zatáhla za něj. Muž měl teď nohy ve vzduchu a nedýchal. Pes štěkala kňučel, tak jsem ho uškrtila taky a položila pod muže tak, že to vypadalo, jakoby pod ním usnul a umřel ve spánku. ,,Musím si udělat fotku." vyhrabala jsem foťák a vyfotila se s mými zlatíčky, které vypadaly naprosto skvěle. Pak jsem ho schovala a sundala muže. Byl moc těžký, neodnesla bych ho domů. Vzala jsem to proto tou nejjednodušší cestou. Chytila jsem konec lana a "teleportovala" se do kuchyně. S námahou jsem ho položila na stůl a začala se hrabat v šuplíku. ,,Kde sakra je?" zeptala jsem se sama sebe, když jsem se přehrabovala v hromadě nožů.

,,Tady." ozvalo se za mnou.

,,Díky." vzala jsem Kaitovi sekeru a šla ke své oběti. Rozmáchla jsem se a usekla mu ruku.

,,Volala jsi mě. Chtělas něco?" opřel se Kaito o zeď a pozoroval mě, jak muže porcuju.

,,Ano, víš..." sekla jsem znovu, tentokrát muž přišel o nohu. Utřela jsem si čelo od jeho krve do rukávu, položila si sekeru na rameno a otočila se na Kaita. ,,Jde o Haruku."

,,Co je s ní?"

,,Víš, i ona má kostlivce ve skříni." začala jsem nevinně. ,,Kdybys s ní byl pár let, tak jako já, zjistil bys, kdo doopravdy je. Skrývá se za maskou nevinné a přátelské holčičky, ale ve skutečnosti je to zrůda. Je ještě horší, než my. Ničí všechno, co jí přijde pod ruku a je schopna zničit i nás." vysvětlovala jsem mu malou a neškodnou lež.

,,Není, nic o ní nevíš." bránil ji.

,,Ale vím, byla jsem s ní 6 let ve třídě."

,,Ale ty už nejsi Satu, jsi Kasumi. Takže bys teď měla mít jiné myšlenky, než ona. Prosimtě nestarej se o Haru a hleď si svýho." kývnul hlavou k mrtvole, které ještě zbývaly dvě končetiny a hlava.

,,Jak chceš. Já jen, že bychom ji měli zničit. Pokud možno co nejdřív." Odsekla jsem muži ruku i nohu, obešla jsem stůl a oddělila mu i hlavu. Celý stůl byl od krve, stejně jako já. I na Kaita to párkrát cáklo. Když bylo tělo dostatečně naporcované, vzala jsem obyčejný nůž a začala oddělovat maso od kostí. Kaito zatím připravil pánev, na kterou jsem hodila ruku bez kosti. Chvíli se smažila, pak jsme ji dali na talíř a já tam hodila kus nohy. Takhle to pokračovalo, dokud jsme neusmažili celé tělo. Kostru jsem hodila do pece, která tam k tomu byla. Po chvíli už z ní zbyl jen popel. Ten jsem zašla zakopat někam na zahradu a Kaito tam dal dřevěný kříž. Vrátili jsme se do kuchyně a pustili se do jídla.

,,Kasumi, kohos to prosimtě vzala? Chutná jak špinavý fusekle." postěžoval si Kaito a zašklebil se.

,,Nemůžu za to, že šel kolem. Asi kouřil trávu. Můžeš být rád, že nejsi hlady, tak si nestěžuj a jez." vymluvila jsem se, ale hned nato jsem se taky musela zamračit a vyplivnout to. ,,Fuj." utřela jsem si pusu a šla ten humus hodit otcovým psům. Pak jsem samozřejmě musela trochu utřít stůl a hlavně se převléct.

  Sōrī, že píšu kapču tak pozdě, ale teď jsem měla hodně práce s ostatními příběhy a se školou. Teď už to snad bude lepší ;)