Spolužačka

36

,,Haruko?" zašeptal po chvíli, když jsem se vybrečela.

,,Hm?"

,,Tohle byl tak příšerný nápad, že už o ničem podobném nechci ani slyšet." uchechtl se.

,,No to teda." přitakala jsem. Přišla na mě únava, tak jsem si zívla a stočila se do klubíčka na jeho posteli.

,,Ty jdeš jako spát? Vždyť je ráno." posmíval se mi. Ignorovala jsem ho. ,,Noták, přece nechceš, abys strávila celý den spánkem, když už jsi za školou." utahoval si dál.

,,Nejsem za školou, jen jsem ji na jeden den vynechala..." zamumlala jsem. On se uchechtl a lehl si vedle mě. ,,A vůbec, že to říkáš zrovna ty. Nebyl jsi tam už týden." podotkla jsem.

,,Ale já pro to měl důvod." vymlouval se.

,,To já mám taky."

,,Ale..." došly mu výmluvy, tak se začal smát a já se k němu přidala. Po chvíli jsem začala usínat, ale vzbudilo mě štípnutí na paži.

,,Au!" kvikla jsem. Pak jsem si uvědomila, že mě Kaito kousl. ,,Sakra co blbneš?" místo odpovědi pokrčil rameny a kousl mě znova, tentokrát do ramene. ,,Kaito přestaň." zavrčela jsem.

,,Ne." olízl ránu a kousl mě zase o něco blíž. Zvedla jsem ruce, abych ho odstrčila, ale on mi je přidržel vedle hlavy a sedl si na mě. No to jsem si to podělala.

,,Kaito okamžitě toho nech! A slez ze mě!" řekla jsem už vážně naštvaně. Je snad normální, jen tak mě kousat?! Přestal a podíval se na mě.

,,Co když ne?" zaklonil hlavu.

,,Tak...tak..." došly mi slova. Co když ne? Co bych mu tak JÁ mohla udělat? Vítězně se usmál a kousl mě do klíční kosti. ,,Proč to děláš?" zašeptala jsem.

,,Protože jsi sladká." olízl si vrchní ret a dál mi terorizoval krk.

,,Ehm...Kaito nech toho. Prosím." sykla jsem bolestně. Vážně to štípalo, prokousával se mi do krve.

,,Vydrž chvilku." zamumlal a prokousal se až ke spodní čelisti. Na chvilku zvedl hlavu a podíval se na mě. Chvilku se nehýbal, ale pak mě kousl do spodního rtu. Cukla jsem sebou, tak schoval zuby a začal se mnou manipulovat rty. To už mi nevadilo, tak jsem se uvolnila.

Najednou ale přestal, slezl ze mě a chytil mě za zápěstí.

,,Jdeme." zavelel a odtáhl mě z pokoje.

,,Kam?"

,,Ven." zazubil se. Postavil mě ke zdi a gestem naznačil, abych tam počkala. Po chvíli se vrátil s nějakým kabátem a botami. ,,Nebyl by nejlepší nápad běhat venku jen v krátkých šatičkách." podal mi to a já se oblékla. Nazula jsem si boty a on mě zase popadl za zápěstí. Běžel nadlidskou rychlostí ze schodů ke dveřím a já na něm doslova visela. Rozrazil dveře a vyběhl ven, já na jeho ruce vlála jako praporek. Pak prudce zastavil, takže jsem do něj narazila a spadla jsem na zem.

Nehýbal se, jen tam tak stál a nechal na sebe padat sníh. Upravila jsem si vlasy, které jsem měla napadané do obličeje a zůstala dřepět na zemi. Pak pootočil hlavu, aby na mě viděl, pousmál se a hodil po mě sněhovou kouli.

Taková o ničem kapitolka, ale já už fakt nemám nápady xD
Any ideas?