Spolužačka

27

,,Mno...jak ses vyspala, Haru?" zeptala se tichým hlasem Kiyo asi v polovině cesty.

,,Skvěle." usmála jsem se a objala Kaiteho ruku. S úsměvem se na mě podíval.

,,Tak to je dobře." kývla hlavou a dál to raději neřešila. ,,Je pátek." dodala a zazubila se.

,,Jeeeeej!" vypískla jsem, načež se Kaito uchechtl a pocuchal mi vlasy.

...

Už jsme byli před školou, když kolem nás právě procházelo pár holek. O něčem se bavily a smály se, ale pak uviděly Kaiteho a zůstaly stát na místě. Prošli jsme kolem nich, přičemž jsem viděla jejich zažrané výrazy. Jedné myslím tekla i slina. Zamračila jsem se a přitiskla se blíž k němu.

Každá holka, kolem které jsme prošli na něj zůstala zbožně zírat. Vešli jsme do třídy a šli k mé a Kiyokiné lavici. Kaito si sedl na mou lavici a my dvě na židle. Yori a Yuki na něj čuměli snad ještě víc, než ty holky na chodbě. No, vlastně na nás zírala celá třída, nikdo ani necekl. Pak přišel i Takumi.

Uviděl Kaiteho a vypadal, že každou chvíli bouchne. Sedl si na své nové místo vzadu třídy, protože ho ze své lavice Akako po jejich rozchodu vyhodila. Teď seděli každý sám.

Akako se okamžitě připlazila k nám a sedla si vedle něj. Hodila jsem po ní vražedný pohled, ale asi si toho nevšimla.

,,Máš někoho, brouku?" zavrněla a přejela mu prstem po ruce. On se pousmál, natáhl ke mě ruku a přitáhl si mě za bradu. Přitiskl své rty na mé a začal s nimi manipulovat. Než se odtáhl, oblízl mi ret a zazubil se. Zase se rovně posadil a podíval se na Akako.

,,Doufám, že ti tohle stačí jako odpověď. Ovšem, mohl bych to vysvětlit i podrobněji." podíval se na mě a nadzvedl obočí. Ako si odfrkla a odkroutila tím svým modrým zadkem zpátky. Takumi se naštvaně díval na lavici a ruce držel v pěsti tak pevně, že mu bělaly klouby. Naštěstí konečně zazvonilo a do třídy vešla učitelka.

,,Tak, třído, jistě jste si všimli, že vám přibyl nový spolužák. Chceš se nám představit?" naklonila hlavu na stranu a podívala se na Kaiteho. Pokrčil rameny a šel za ní.

,,Takže...ahoj." usmál se a podíval se po třídě. ,,Jsem Sakuri Kaito, bratr Kiyoko. Snad vám tu během mé přítomnosti nikdo neubude." uchechtl se a pokrčil rameny.

,,Jdi si sednout támhle k Takumimu." poručila mu učitelka a ukázala na něj. To snad ne...

Bez problému si k němu přisedl. 

,,Paní profesorko, nemůže jít třeba k-"

,,Ne, nemůže." ukončila Takumiho námitku. Kaito se opřel a dal si ruce za hlavu, jakoby nic.

Z pohledu Takumiho:

Ona toho kreténa vážně posadila ke mě?! Myslel jsem, že bouchnu vzteky. Zarýval jsem si nehty do dlaní a bělaly mi klouby.

,,Hele, kdo se na tebe dívá." dloubl do mě ten imbecil loktem a trhl hlavou k Haruce. Vypadala, že stěží zadržuje smích a dívala se na nás. Zamračil jsem se a uhnul pohledem.

Proč se tak zajímám o Haruku? Dobře se s ní manipulovalo, vždycky se mi poddala. Kdyby to neudělala, mohl bych jí udělat cokoliv. A ona to dobře věděla. Ale teď se změnila, není jako dřív. Je mnohem složitější ji ovládnout. Možná za to může on a proto ho musím odstranit.

A protože se říká "poznej nepřítele", pořádně jsem si Kaita prohlédl. Tak to bude těžký, měl v každé botě nůž a ještě něco malého v rukávu. A vsadím se, že pod tou bundou toho taky nebude mít málo. Kde to sakra bere?!

,,Hele, Kaito?" sykl jsem. Otočil se na mě. ,,Co Haruka?" 

,,Jak to myslíš?"

,,Jaká je?" chtěl jsem získat jeho slabinu, nezajímala mě ona.

,,Skvělá ve všech směrech, jen trochu tvrdohlavá.  Proč?"

,,A už jste spolu-" než jsem to dořekl, kývl. To jako fakt?