Příběh bude o dívce, která se jmenuje Seen Haruka. Haruka znamená v překladu ,,velmi vzdálená", a tak se i chová. Ve třídě není moc oblíbená, nikdo ji pořádně nezná. S nikým se moc nebaví, dokud nepřijde tajemná Sakuri Kiyoko...
,,Hideaki s Kazuko jsou tady!" vtrhla do kuchyně celá udýchaná Aimi.
,,C-cože?" paní Sakuri to asi zaskočilo.
,,Jsou tady." opakovala Aimi.
,,Kdo je to?" zeptala jsem se, jelikož jsem tak trochu nevěděla wo co gou.
,,To je na dlouho, ale snad bude stačit informace, že se snaží vyhladit všechny démony." vysvětlil mi v klidu Kaito.
*chvilka ticha a zírání na sebe*
,,To jde?" zapochybovala jsem asi po třech minutách.
,,Nevím, ještě jsem to nezkoušel." zasmál se. ,,Ale asi by bylo lepší, kdyby sis tady někde seděla a počkala, až to skončí. Oni...vypadají celkem neškodně, ale měla bys je vidět v akci." zazubil se a vstal. Jelikož jsem seděla na něm, musela jsem vstát taky.
,,Blbost, jdu s vámi." umínila jsem si.
,,Ne, to nejdeš." zamračil se. Já na oplátku překřížila ruce a udělala výraz naštvané holčičky. On jen zavrtěl hlavou a i s ostatními vyšel z kuchyně. Než jsem stihla vyběhnout za nimi, zamkl dveře.
Skvělý.
Jediné, co mi zbylo, bylo dívat se na to všechno z okna.
Před domem stáli dva lidé (+celá rodina Sakuri). Dívka a chlapec. Ta holka měla dva roztomilé drdůlky a pár pramenů jí volně padalo kolem obličeje. Měla velké, hluboké oči. To byla nejspíš Kazuko. Ten druhý, asi Hideaki měl zrzavé vlasy, chladné oči a...co bylo asi nejzajímavější...masku. Něco zrovna řešil s Kaitem. Ta dívka se dívala do prázdna, ale najednou namířila pohled na mě. Lekla jsem se a schovala se za roh. Měla takový prázdný, děsivý pohled...tak...hypnotizující. Po chvíli mi to ale nedalo a já zase vykoukla.
Najednou se ale všechno změnilo. Ten klid zmizel a nastal boj. Kazuko si z culíků vytáhla nějaké jehly, nebo co do bylo a vyběhla vpřed. Musela nějak vycítit slabost Kasumi, protože šla rovnou po ní. Nemohla se přemisťovat, tak jen zběsile utíkala. Ale Kazuko její rychlost zvládala, obě se pohybovaly jako...nevím jak to porovnat, prostě jsem viděla jen dva rozmazané fleky.
Na druhé straně byli v sobě Hideaki s Kaitem a do toho se sem tam přidal i Isamu. Ten ale po chvíli ležel na zemi s řeznými ranami a odřeninami. Co to sakra...
Kazuko:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Hideaki:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Katana a Izumi najednou zmizely a hned se objevily s Kaiteho nožem, který mu předali a hodily Kasumi nějakou kosu, nebo tak něco. Pak jí šly pomoct se svými zbraněmi.
Za Kaitem doběhl Hikaru, krterý se snažil mu nějakým způsobem pomoct s Hideaki, ale po chvíli dopadl stejně jako Isamu. Po chvíli takhle vypadala i Kasumi s Aimi, Chiko, Hitomi a Katana.
Kaito s panem Sakuri vydrželi, ale bylo vidět, že už taky nejsou zrovna v nejlepším stavu. Paní Sakuri tam nebyla, asi byla někde uvnitř. Když už ale ani kaito nevypadal, že to vydrží i nadále, rozhodla jsem se udělat tu největší pitomost, co jsem mohla.
Vyhrabala jsem někde takové to kladívko na maso (nevím jak se tomu říká xD) a šla rozmlátit dveře. Když se mi to povedlo, přeběhla jsem do té velké místnosti, popadla ten řetěž s ostnem a s křikem Ála Yato má krámy jsem vyběhla ven. Všichni přestali se svou činností a dívali se na mě jak na debila. Teda větší koňovina mě vážně napadnout nemohla...
Jelikož jsem už tak byla pěkně v prde...totiž...prčicích (nebuďme sprostí xD), jen jsem pokrčila rameny, začala řvát znova a zase jsem se rozběhla. Kazuko měla tu smůlu, že byla blíž, tak jsem se rozmáchla a švihla řetězem směrem k ní. Uskočila a vyběhla naproti mě, ale já uhla a švihla znova. Věděla jsem, že uskočí, takže jsem schválně máchla tou věcí tak, aby se stalo to, co se stalo.
Skočila, ve vzduchu zakopla a než se stačila vyrovnat, spadla na xicht.
,,Provaz!" křikla jsem na ostatní a naprosto vysílená Hitomi mi ho donesla, načež znovu spadla a vypadala, že i kdyby všude kolem hořelo a její králíci jeden po druhém chcípli, s ní to nehne.
Doběhla jsem ke Kazuko a rychle ji svázala. Pak jsem se otočila na Hideakiho. Kaito už ležel na zemi a jeho otec to tak tak zvládal. Vyběhla jsem za nimi a začala máchat řetězem všude kolem Hideakiho, ale byl moc rychlí, takže vždycky uhnul. Pak jsem ho ale praštila do břicha a on se toho řetězu pevně chytil, aby neodletěl až někam do Eqestrie.
To ale neměl dělat, protože jsem s ním začala máchat všude možně a hystericky se snažila ho sundat. Když už jsem jim málem probořila zeď, shodila strom a udělala pár děr do země, Hideaki se konečně pustil a já ho bežela svázat taky.
Podívala jsem se na ostatní na mě zírali, jakobych právě sežrala velblouda s psychomotorickým záchvatem. Abych jim dokázala, že to tak není, vyšla jsem za nimi a chtěla něco říct, ale povedlo se mi jen zakopnout o řetěz a přece bych to nebyla já, kdybych nespadla přímo do žlutého, páchnoucího fleku ve sněhu.
Trá tam ta dá! Tá datatatá!
Ano, jsem tu zas, muhehehehe >:))
A jelikož nemám co říct, hodím sem gif! Jeeej! xDDD
...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
