03 - Když zaklepu, necháš mě vejít?

1.5K 138 23
                                    

Téměř celou noc jsem proseděla na zemi vedle gauče, abych na něj mohla dohlížet

Oups ! Cette image n'est pas conforme à nos directives de contenu. Afin de continuer la publication, veuillez la retirer ou mettre en ligne une autre image.

Téměř celou noc jsem proseděla na zemi vedle gauče, abych na něj mohla dohlížet. Vzdychla jsem a postavila se na nohy. Zdálo se, že horečka mu klesla, a tak jsem si řekla, že se konečně můžu jít pořádně osprchovat a dopřát si potřebný šálek kávy.

Vlezla jsem do sprchy a pustila na sebe horkou vodu.

Jen co jsem přišla domů, uložila jsem ho na gauč a stáhla z něj koženou bundu. Naštěstí, jeho bunda vzdorovala dešti mnohem lépe, než moje sako. Převlékla jsem se do suchých šatů a přikryla ho. Věděla jsem, že potřebuji sprchu, ale neodvážila jsem se od něj hnout, pro případ, že by se konečně probral.

Venku pomalu začínalo svítat a já jsem potřebovala vodu. Vlasy, které mi večer zmokly, do rána uschly a změnily se na divoké husté vlny, kterých jsem se potřebovala co nejdříve zbavit. Byla jsem ráda, že jsem dnes nemusela jít do práce, protože začínal víkend. Jinak bych tam zřejmě usnula.

Omyla jsem svou pokožku bohatou dávkou voňavého gelu a přemýšlela. Mokrými prsty jsem se zlehka dotkla svých pootevřených rtů. Nebylo to poprvé, co jsem se líbala s nějakým mužem, a i přesto jsem z toho měla naprosto jiný pocit. Polibky s Danielem byly jemné a vyspělé, ale já se uvnitř cítila prázdná. Žádné plameny vášně nebo erupce pocitů, jak to popisovaly zasněné autorky romancí.

Jenže polibek s tímhle klukem byl úplně jiný. Něco jsem cítila. Bylo to jako slabé chvění žaludku, jako když prezentuji v práci nějaký projekt a mám trému. Nebyl to negativní druh pocitu. Bylo to dokonce celkem příjemné. A to, jak mě ten jeho piercing lechtal v ústech...

Vylezla jsem ze sprchy a zabalila se do huňaté osušky. Vlasy jsem si rychle vysušila ručníkem a oblékla se do věcí, které jsem si přinesla s sebou.

Vyšla jsem z koupelny a zůstala překvapeně stát. Jeho horečka musela ustoupit, protože už nespal a právě teď se přehraboval v mé kabelce, kterou jsem měla položenou na stolku poblíž.

Jakmile mě spatřil, pustil mou tašku a otočil se ke mně. Měl na sobě stále to rozřezané triko a kalhoty. Látka oblečení byla propocená a lepila se na jeho tělo. Opravdu byl útlý, jak jsem si myslela. Přestože jsem mohla pod odhalenou kůží vidět pevné svalstvo, nepřirovnala bych jeho tělesnou konstrukci k lesnímu medvědovi. Nevyvolával ve mě strach.

„Ahoj," pípla jsem.

V momentě oběhl stůl a zastavil v kuchyni, která byla spojená s mým obývákem. Natáhl se k dřezu a uchopil rukojeť nože v dřevěném stojanu. Zarazila jsem se, když se s vytasenou čepelí otočil ke mně.

Jeho oči si mě podezíravě přeměřily. „Kdo jsi?"

Pomalu jsem zvedla dlaně do vzduchu. Bylo normální, že jsem se cítila více ohrožená, než on? A to v mém vlastním bytě? Beru zpět to, že nevyvolává strach. Pološílený pohled v jeho modrých očích byl pro mě dostatečně děsivý, aby mě přibil na místě k podlaze.

Na hraněOù les histoires vivent. Découvrez maintenant