Na hraně

08 - Vidím ti to v očích

Vyběhla jsem z budovy a zavolala si taxík. Své první rande naslepo jsem měla odstartovat úvodním setkáním v jednom z dalších byznys center ve městě. Bylo jich tu několik a já jsem pracovala na západní straně města. Když jsem vystoupila z auta na té východní, kde byly letos dokončené stavby těch nejvyšších a nejmodernějších kanceláří, závistivě jsem protočila očima. Předpokládala jsem, že nájem musel být pěkné vysoký.

Nedočkavě jsem se posadila na recepci a přemýšlela, kam asi půjdeme. Řekl, že si mám vzít něco pohodlného na převlečení, ale já se nato vykašlala. Po konfliktu s Danielem mi to úplně vypadlo z hlavy a pak jsem to odbyla tím, že se cítím pohodlně i ve své černé sukni a bílé blůzce. Mé boty byly sice vysoké, ale když půjdeme někam na večeři, tak budu sedět, ne?

„Ty musíš být Natalie," zaslechla jsem hlas.

Zdvihla jsem hlavu a spatřila muže, kterého jsem znala z fotografie od otce. Tohle bylo mý dnešní rande. Nejlepší adept ze všeho, co mi zaslali.

Vysoký, pěkně stavěný. Jeho plavý vlasy byly zastřižený do pečlivého moderního účesu. To já musela strávit kopec energie na to aby mé vlasy vypadaly k světu.

„Jo, to jsem já," natáhla jsem k němu ruku. „A ty musíš být James."

„Výborně," usmál se na mě. „Jdeme? Mé auto je v podzemním parkovišti."

Prošli jsme k výtahům a pak se svezli o jedno podlaží níž do suterénu. Společně jsme kráčeli mezi jednotlivými auty a já odhadovala, který bude to jeho. Jakou barvu bude mít? Agresivní rudá úplně nalevo nebo luxusní bílá tam vzadu? Nezklamal černou nablýskanou SUV klasikou. Když mě nechal usadit na místě spolujezdce a zavřel za mnou dveře, spokojeně jsem se uvelebila v kožený sedačce.

Podržel mi dveře jako džentlmen. Takových jsem potkávala jen málo.

„Kam máme namířeno?" zeptala jsem se ho.

„Řekl jsem si, že na večeři skočíme na závěr," krátce na mě kouknul. „Možná bys ji neudržela v žaludku."

„Cože? Kam to jedeme?" naprosto si tím získal mou veškerou pozornost.

Zařadil se do pruhu venku a pak na mě znova pohlédnul. Odhadoval mě. A čím déle mlčel, tím víc jsem začínala být vzrušená. Ne, tohle nebude obyčejná trapná snobská večeře jako s mými rodiči. Tohle bude něco extra. Už jenom podle toho, jak se tváří to musí být něco velkolepého.

„Jdeme na seskok padákem," ušklíbl se.

„Děláš si srandu?"

„Ne, kdepak."

„Vodíš tam každou ženu na první rande?"

„Každá z nich mi doteď udělala scénu a pak utekla z auta," zasmál se. „Ale ty nevypadáš, že bys to chtěla udělat. Nebojíš se?"

„Samozřejmě, že mám strach," řekla jsem. „Ale předpokládám, že kdybych si to náhodou rozmyslela, nestrčíš mě dolů ve výšce několika tisíc metrů."

„Ve výšce čtyři tisíc metru, jestli máme být přesný," rozesmál se. „A ne, to ne. Jenom jsem si myslel, že by se ti to mohlo líbit."

„Jak jsi nato přišel?"

„Setkal jsem se s tvými rodiči," pokrčil rameny. „Tvůj otec je v našich kruzích poměrně známý a taky neváhal jít se mnou na oběd a předestřít všechny podmínky, který by měl tvůj přítel splňovat."

„Ježíši, tohle je trapný," zrudla jsem ve tvářích. „Mrzí mě, že tě obtěžoval. Byla to čistě jeho iniciativa a já..."

„Natalie," řekl krátce. „Já vím. Nemusíš nic říkat."