Na hraně

06 - Zvrhnu tě a zlomím, pohltím tě

Polkla jsem a sáhla po skleničce bílého vína. Tohle bude ještě nadlouho. Byla jsem na další rodinné večeři s mými rodiči. Já bych to spíše přirovnala ke křížovýmu výslechu. Už když mi táta volal na mobil, bylo jasný, že se chce bavit o Danielovi.

„Prý jste spolu taky chvilku chodili."

Vždyť jen před pár dny mi naznačil, abych s ním začala randit a že by byli oba spokojený, i kdybych jsem se za něho rovnou provdala. Naprosto šílené.

„A pak, že jsi mu dala kopačky."

Pomalu jsem se napila vína, abych nějak vyplnila to ticho, zatímco jsem se snažila urovnat své myšlenky. Přemýšlela jsem, co mu mám odpovědět, aby mě konečně přestal tlačit do vztahu s chlapem, který je sice fajn, ale já ho nemiluju.

„My jsme spolu nechodili," postavila jsem sklenku na stůl a pohlédla mému tátovi do očí. „Měli jsme jenom sex a on si to špatně vysvětlil," snažila jsem se ignorovat šokovaný pohled mé matky, a proto jsem se dívala do klidných očí mého otce. „Jsem už dospělá, proboha, a chci si se svým životem dělat to, co chci. To, co já uznám za vhodné, chápete?"

„Víš, že se ti snažím najít muže, ke kterému máš nějaký vztah a který je dobrý. Nejsem žádný diktátor a taky nežijeme ve středověku, abych tě zasnoubil už v útlém dětství s nějakým tyranem. Oba pro tebe děláme jenom to, co je nejlepší."

„Ale já to vím. Mám skvělou práci díky tobě. A taky skvělý byt. A jsem vám za to nevýslovně vděčná. Ale pokud se mám vdát, chci si vybrat muže, který se mi bude líbit a kterého budu mít ráda. Koneckonců, já jsem ta, co s ním bude žít. Ne vy."

„Jsem rád, že jsi byla vůči mně upřímná, Natalie. Jestli se ti Daniel nelíbí, zařídíme to jinak. Pošlu ti seznam několika mých partnerů, kteří mají dospělé děti. Dej jim šanci a vyjdi si občas s nimi ven. Pak mi dej vědět, který z nich se ti zalíbil, a já zařídím další setkání."

„Díky, tati," řekla jsem a vydechla.

Nakonec jsem se z toho vyvlékla jednodušeji, než jsem si myslela. Když jsme konečně odešli z té snobské restaurace, prošla jsem kolem dalších nóbl podniků a zamířila do škaredé uličky nedaleko. Přímo naproti téhle luxusní a drahé ulici byla ta nejšpinavější čtvrť ve městě. Samé laciné bary a hodinové hotely. Možná ty podniky byly čisté a udržované, ale lidé, kteří tam chodili, byli pochybná individua, která měla za ušima.

Chtěla jsem tudy jenom rychle projít, ale pak jsem uslyšela známý hlas, a když jsem otočila hlavu, uviděla jsem Ryana.

Bylo to několik týdnů, co jsem ho nepotkala, a teď byl tu, přímo před mýma očima. Nějaká žena se ho držela za rameno a podle jejího oblečení a šperků jsem věděla, že musí být minimálně tak bohatá jako mí rodiče.

Zastavila jsem se a moje kabelka teatrálně padla z mé ruky na zem. Zaduněla v tom ruchu a její řetízek pronikavě zařinčel.

Ryan se otočil, a když mě spatřil, jeho křivý úšklebek poprvé zmizel z jeho pitomého obličeje.

„Natalie, copak tu děláš?" zeptal se mě.

„Já? Já tudy jenom procházím. Ale copak tu děláš ty?" popošla jsem blíž.

„Kdo to je?" zeptala se ta žena Ryana.

Bylo jí určitě víc než čtyřicet a byla hodně ošklivá. Měla příšernou rudou rtěnku, díky které vypadala jako nějaký klaun, a modrý oční stíny ten dojem jenom umocňovaly.