Na hraně

07 - Přivlastním si tě

Lidi ve všeobecnosti říkali, že nenávidí pondělky. Já jsem dneska skutečně neměla na vybranou. Hned ráno, když jsem nastoupila do výtahu a podívala se na sebe do zrcadla, mi došlo, že se dneska potkám s Danielem v práci. Výtečné. Po našem rozchodu nemůže být nic lepšího než pracovat pod svým ex.

Táta mi to tehdy řekl, Daniela povýšili. A on teď bude mým přímým nadřízeným.

„Ahoj Emmo," usmála jsem se na svou kolegyni a kámošku.

Nečekala jsem, že by tu už takhle brzy ráno někdo byl. A k tomu ještě v pondělí. Emma byla známá tím, že chodila do práce pozdě. A teďka tu seděla za stolem, ponořená do své práce.

„Ahoj Nat," trhla sebou, když jsem ji oslovila.

Usmála se na mě a pak si stáhla rukávy své blůzky k zápěstím. „Dneska nějak brzy."

„I já si říkám, že jsme se tu dnes potkaly nějak nečekaně."

„Možná to tak chce osud," ušklíbla se.

„To by chtělo ranní šálek kafe, co ty nato?"

„Odepíšu na jeden email a hned přijdu," vytáhla ze svého stolku čistý hrnek.

Vybalila jsem si své věci a zapnula počítač. Zatímco startoval, i já sem vzala ze svého stolu svůj oblíbený hrnek a prázdný džbán. Behěm dne jsem někdy neměla čas ani skočit si do kuchyňky pro pití a tak jsem si zvykla ráno nabrat zhruba litr vody.

Vyšla jsem z kanceláře a zamířila do jedné z našich společenských místností. Vedle ní byla i drobná kuchyňka s mikrovlnnou troubou, lednicí a dalším vybavením. Dala jsem si vařit vodu na kafe a pak si nabrala plný džbán vody.

Právě jsem si zalévala svojí ranní dávku kofeinu, když do kuchyňky vstoupila i Emma.

Opravdu jsme přišly brzy, o čemž svědčila i prázdná společenská místnost.

„Nebudeme se tlačit v kuchyni, ne?" zeptala jsem se.

„Taky si myslím," Emma si vzala uvařenou vodu, kterou jsem ji podala a pak si i ona zalila svou kávu.

Vešly jsme do společenské místnosti a usadily se na jedny z komfortních sedaček, které tam byly.

„Tak jaký byl víkend?" zeptala jsem se.

„Nic moc," řekla. „Vůbec jsem si neodpočinula a už je zase pondělí. Hrůza. Chtěla jsem jet s přítelem na nákupy, ale nějak z toho sešlo."

„Jakpak se vám daří?"

„Jde to," slabě se usmála. „Nečekala jsem, že bych našla někoho, s kým bych se natrvalo chtěla usadit, ale on je zkrátka jiný."

„Tak to ti tiše závidím," řekla jsem. „Mně se mí rodiče stále snaží někoho dohodit."

„A co ty a Daniel?" ušklíbla se a upila si ze své kávy.

„Prosím tě," mávla jsem rukou. Emma neměla ani ponětí o tom, že jsem jenom nedávno s Danielem doopravdy chodila. A taky jsem přesvědčená, že se to ani nedozví. Pokud to bude jen v mých rukou. „Daniel je fajn kolega, ale chodit s ním nechci. Ale mí rodiče mi poslali seznam vhodných adeptů. Teda, aspoň podle nich."

„Vybrala sis už nějakého?"

„Jo," kývla jsem hlavou naprosto bez ostychu. „Vybrala jsem toho, který vypadal nejlíp, je nejvíc bohatý a zdá se, že má i něco v hlavě nejen v rozkroku. Těžké uvěřit, že někdo takový existuje, ale podle mě je z nich nejlepší. Jestli to nevyjde s ním, ostatní adepti z mého seznamu nemají absolutně žádnou šanci."