Na hraně

04 - Dám ti skryté vzrušení

„Myslím, že tohle jsem potřebovala!" spokojeně jsem se natáhla na sedačce v boxu a v rukou kroutila skleničkou už asi třetího mojita. „Pořádně vypnout, ne trčet na těch strašných formálních teambuildingech!"

„Jsem rád, že jsem tě k tomu přemluvil," zasmál se Daniel. „Myslel jsem, že tě sem nedostanu."

„To já taky," zapojila se ihned Emma. „Jsem ráda, že k nám na oddělení přeřadili osobu, která umí i žít."

Dopila jsem další skleničku a položila ji na stůl. Nebyla jsem opilá, byla jsem jen... v náladě. Tak akorát, abych mohla zapomenout na toho mladého kluka, co před pár dny odešel z mého bytu a od té doby jsem o něm ani jen neslyšela.

Něco na něm bylo. Něco, kvůli čemu jsem ho nedokázala vytřást z hlavy. Neustále jsem myslela na to, jaký mladý byl a ničil svůj život vlastníma rukama. Stačí pár roztržek a dostane zápis v trestním rejstříku. Kdybych měla nějaký zápis já, nikdy v životě bych se nedostala na tuto pozici, kde jsem byla. Banky si dávaly na svých zaměstnancích záležet.

„Jak se má ten tvůj nový objev?" zeptal se Daniel Emmy.

„Báječně," zazářila více než lustry nad našimi hlavami. „Nejprve jsem si myslela, že to skončí u jedné noci, ale teď spolu chodíme."

„Tak ať ti to vydrží," usmála jsem se na ni, potlačujíc hořkost v mých ústech.

Emma ještě nevěděla, že v tu samou noc jsem začala i já randit s Danielem. A taky jsem si myslela, že to bude jenom na jednou noc. Daniel nebyl ten typ muže, který by se snažil vyspat s co nejvíce ženami. Myslel to se mnou vážně. A to byla věc, která mě na tom všem děsila nejvíce.

„I proto se dnes nezdržím dlouho," řekla Emma, když dopila svůj drink. „Slíbila jsem mu, že dneska budeme spolu. Je zase pátek, čeká nás společný filmový večer a já doufám, že taky i pár koleček sexu."

Zasmála jsem se na jejím žertům, ale odvrátila tvář, aby si oba nevšimli, že se mnou něco není v pořádku. Emma byla nespoutaná a svobodná, vždycky jsem jí to záviděla. Nikdy jsem jí ale o tom neřekla, samozřejmě. To já byla neustále v řetězech mých rodičů, kteří si se mnou dělali, co chtěli. Anebo to dělali, protože jsem jim to dovolila.

„Jdu nám pro další rundu," řekl Daniel a vstal.

„Ale opravdu poslední," křikla po něm Emma. „Já musím za chvíli jet domů!"

„Jo, za tím tvým miláčkem, my víme," řekla jsem s úsměvem a taky vstala. „Musím jít na toaletu."

Prošla jsem kolem pár boxů a zamířila k zadní části baru, kde byly toalety. I já jsem dnes chtěla jet co nejrychleji domů.

„Křivdil jsem ti, když jsem řekl, že se neumíš bavit."

Ostrý tón jeho hlasu na mě zaúčinkoval jako ledová sprcha. Otočila jsem se a uviděla z chodby mezi zrcadly vycházet Ryana, toho kluka, kterého jsem nedávno zachránila a dotáhla domů.

Na jeho rtech hrál provokativní úšklebek, dělal jeho tvář mnohem hezčí, než piercing pod ústy, ze kterého se mu táhl řetízek připnutý na límci bundy. Měl na sobě tričko Jacka Danielse, přesně to, které jsem mu půjčila. Čisté černé kalhoty mu trčely z kožených špičatých bot.

Nečekal na moji odpověď, prošel kolem mě a zamířil ke schodům, kde byly další boxy, obvykle určené pro stálé hosty.

„Počkej!" otočila jsem se a utíkala za ním po schodech.