NOVÝ ZAČÁTEK

19. kapitola

Druhý den ráno si mě po snídani odchytil Brumbál. Měli jsme mít další společnou hodinu. Trochu mi ale poupravil rozvrh. Většinou mě bude učit sám, ale na hodiny přeměňování, formulí a lektvarů budu chodit se svou třídou. Proč zrovna lektvary? Ty bych si klidně vyměnila za bylinkářství nebo něco jiného. Už předtím jsem na tom nebyla nejlíp, co se týče našeho profesionálního vztahu student a učitel.

Nicméně, hned jsem začala s výukou. I hodiny s Brumbálem se celkem změnily. Už to nebylo snadné jako předtím. Musela jsem všechny formule říkat nahlas. Měla jsem zkrotit svou přírodní magii. Po vyčerpávajících dvou hodinách mě poslal na lektvary.

Do třídy jsem přišla těsně před Snapem. Sotva se za ním zavřely dveře, vychrlil, že máme namíchat růstový nebo-li zvětšovací lektvar. Podívala jsem se na Kat, sedící vedle mě. Ta jen pokrčila rameny. Nebyl to zrovna složitý lektvar, ale dalo se na něm hodně pokazit. Opravdu jsem se snažila. Ke konci hodiny jsem byla se svým výtvorem spokojená.

"Ale ale. Tváříte se nějak spokojeně, slečno Radfordová. Ukažte?" Zjevil se u mě profesor. "Nepotřebujete náhodou brýle? Toto je zmenšovací lektvar! Měla jste namíchat zvětšovací! Váš mozek je zřejmě ještě zkamenělý!" Vyjel na mě. Vytáhl hůlku. Jedním mávnutím se u jejího hrotu objevila kapka. Když mi dopadla na hlavu, cítila jsem, jak se začínám zcvrkávat. Celá třída propukla v šílený smích. Velmi vtipné, slizáku.

"Tohle ale nebylo z mého kotlíku!" Vykřikla jsem. Mávla jsem svou miniaturní ručkou a z mého kotlíku vyletěly dvě velké kapky. Vyslala jsem je směrem ke Snapovi. Hned po tom, co se ho dotkly, se začal hrozivě zvětšovat.

"Tohle je můj lektvar!" Zasmála jsem se. Můj hlas zněl jako pískání myšky, ale rozumět mi bylo. Snape se očividně rozzuřil.

"Strhávám havraspáru padesát bodů! Konec hodiny!" Zaburácel hlubokým hlasem, až se zatřásly ampulky ve skříních. Em popadla mojí tašku. Katie mě rychle vzala do ruky a vyběhla ze třídy.

"Co jsi to zase vyvedla Mayo?" Zeptala se mě vyděšeně.

"Co? Vůbec nic! Přece ho nenechám, aby mě zesměšňoval! Dostal, co si zasloužil," zapištěla jsem. Holky se mnou utíkaly na ošetřovnu.

"Pomaleji! Asi budu blinkat!" Dožadovala jsem se menší rychlosti. To třepání mi nedělalo dobře. Vzhledem k tomu, že jsem nebyla větší než normální barbína tak se to dalo čekat. Kat ale nezpomalila. Ve vedlejší chodbě jsme probíhaly kolem Freda a George.

"Co se děje?" Křičel za námi Fred.

"Maya!" Odpověděla Kat a běžela dál. Když to uslyšel, rozběhl se za námi. To je vážně super. Proč to musím být zrovna já? Proč nemůžu mít jeden klidný týden? Proč Fred nemůže mít jeden klidný týden? Vším si prochází se mnou. Musí mě mít opravdu rád. Konečně jsme všichni dorazil na ošetřovnu.

"Co se stalo?" Vyběhla k nám madame Pomfreyová. Katie přešla k posteli a postavila mě na ní. Chvíli jsem hledala rovnováhu a pak se na ně všechny podívala. Madame Pomfreyová se zděsila. Fred s Georgem na mě nevěřícně koukali. Všimla jsem si, že jim cukaly koutky.

"Kdo ti to udělal, drahoušku?" Zeptala se Pomfreyová, když z ní trochu opadl šok.

"Profesor Snape!" Zapištěla jsem. To už bylo na kluky moc. Oba rychle vyběhli za roh a tam se ozval výbuch smíchu. Zavrtěla jsem hlavou a začala se taky smát. Můj smích zněl jako cinkání rolniček. Když se kluci ztišili a vrátili se mohli jsme pokračovat.

"Jak se to stalo? Proč by to dělal?" Vyptávala se dál.

"Měli jsme namíchat zvětšovací lektvar. Nevím z jakého důvodu, na mě začal křičet, že jsem namíchala špatný lektvar. Že to je zmenšovací, ne zvětšovací. Což nebyla pravda. Taky mi řekl že mám ještě zkamenělý mozek. Pak vytáhl z cizího kotlíku nepovedený lektvar, který byl zmenšovací a já se takhle smrskla," řekla jsem naštvaně a posadila se na peřinu. Všechno kolem mě bylo tak obrovské.