NOVÝ ZAČÁTEK

Mistrovství s překvapením

Procházeli jsme stovkami stanů. Ne. Ne stovkami, ale tisícemi! Bylo tady doslova přestanováno. Sjela se sem snad celá Británie. Konečně jsme našli naše místo. Bylo úplně uprostřed toho největšího davu. Super. Sluníčko se vyhouplo nahoru a udělalo se hrozné teplo. A v tomhle vedru jsem s tátou stavěla stan. Bez kouzel. Hrůza. Musela jsem si sundat svetr a vyměnit kalhoty za kraťasy.

„Mayo, skoč prosím pro vodu," podal mi táta džbán, když jsme měli hotovo.

„Jistě, ale kam mám.." táta mezitím zalezl do stanu. „jít?" Dokončila jsem svojí otázku sama pro sebe. Není lepší pocit, než když vás rodič neposlouchá. Co kdyby na mě teď někdo zaútočil? Slyšel by můj křik? Povzdechla jsem si a pak se vydala se džbánem pryč.

Proplétala jsem se mezi stany. Přišlo mi, že bloudím pořád dokola. Kolem mě byly jenom stany a stovky lidí. Jde mít klaustrofobii z davu lidí?  Motala se mi hlava a těžko se mi dýchalo.

„Mayo!" Zavolal na mě někdo zezadu. Naskočila mi husí kůže. Prudce jsem se otočila a omylem praštila džbánkem procházejícího pána.

„Pardon," vykoktala rychle a rozhlížela jsem se po známé tváři.

„Frede!" Vykřikla jsem a rozeběhla se davem k němu. Zastavila jsem se až těsně u něj a upustila džbán. Srdce mi bušilo neuvěřitelnou rychlostí.

„Ty.. ty si zase vyrostl! A.. a nechal sis narůst vlasy?" Podivila jsem se a zkoumala jeho nový vzhled.

„Jo. Líbí?" Prohrábl si je jednou rukou. Natáhla jsem k němu ruku a zajela jsem mu do delších vlasů. Byly strašně jemný.

„Používáš kondicionér?" Rýpla jsem si. Ironicky se zasmál a pevně mě objal.

„Neprovokuj maličká," zašeptal mi do ucha a otřel se o něj rty. To se mi líbilo. Moc moc se mi to líbilo.

„Frede," vydechla jsem a přitáhla jsem si jeho rty ke svým. Držela jsem si ho co nejvíc u sebe. Nebyla mezi námi ani škvírka. Po chvíli jsem už nemohla dýchat,ale nechtěla jsem ho pustit. Byla jsem odhodlaná ho už nikdy nepustit. Moje odhodlání nakonec zmizelo s dechem.

„Mayo? Co ty tady?" Ozvalo se.

„Ahoj Georgi," odklonila jsem hlavu od Freda. „Nepřekvapuje mě, že máš stejný nový vlasy." Ušklíbla sem se na něj. Ještě aby je někdo rozeznal.

„No jo. Fred by beze mě nedal ani ránu. Ale sluší mi to víc," vytrhl mě Fredovi z náruče a objal mě.

„Když myslíš," řekla jsem a objetí mu oplatila.

„A co tady vůbec děláš? Nečekal jsem tě tady," začal George mluvit a táhl mě davem pryč. Rychle jsem popadla Freda, který se sklonil pro džbán, za ruku.

„Táta dostal v práci dva lístky a tak jsme tady," odpověděla jsem.

„Nám taky taťka sehnal lístky. Jsme tady všichni. I Harry s Hermionou," procházeli jsme mezi stany tak dlouho, dokud jsme nenašli jeden konkrétní maličký stan.

„Prosím," řekli jednohlasně a každý podržel jeden cíp plachty, abych mohla projít dovnitř.

„Oh. Děkuji, pánové. Jak šlechetné," lehce jsem se uklonila a prošla dovnitř. Zůstala jsem ohromeně stát. Bylo.. to obrovské. Udělala jsem krok dovnitř.

„Mayo!" Ozvalo se zavolání z postele. Byla to Ginny. Ta se taky přes prázdniny vytáhla.

„Ahoj Ginny. Jak se máš?" Krátce jsem ji objala, když přiběhla ke mě.