NOVÝ ZAČÁTEK

B12

"Myslíte že to tam ještě všechno nezničili?" Nadhodila, když jsme mířili na zahradu.
"Jestli jo, tak u mě skončili. Dalo nám to spoustu práce." Naštěstí se ukázalo, že všechno bylo tak, jak má být. Stůl byl prostřený, židle vyrovnané a na některých sedělo osazenstvo.

*
"Mají štěstí," špitla jsem směrem k holkám.
"Děvčata! Už jsem si říkal, jestli konečně dorazíte," usmál se na nás pan Weasley, když jsme přišly blíž.
"Dobrý den, pane Weasley," pozdravila jsem z úsměvem.
"Ale prosím tě. Říkej mi Arthure. Jsme přeci jako jedna rodina." V hlavě mi proběhla myšlenka, jestli mu náhodou Fred něco neřekl.
"Dobře. Arthure," zasmála jsem se a pak mi pohled padl na přicházející blonďatou ženu.
"Joan? Ahoj! Už jste tady všichni?" Objala jsem ji krátce, když přišla k nám.
"Jsem tu zatím jenom já. Táta s mámou se ještě zdrželi. Radši jsem přišla sama."
"Myslíš kvůli mamce? Oba se posunuli dál. Nemusíš se toho bát."
"Já vím. Ale bude to takhle jednodušší. Oba tu budou každou chvíli." Rozhlédla jsem se po zahradě. U stolu byli Ron s Harrym a Billem, Charlie a Percy zrovna přišli, ale dvojčata jsem nikde neviděla.
"Mayo!" Přišoural se ke mě Charlie a pak mě popadl do náruče. "Jsi ještě hezčí než si tě pamatuju."
"Ahoj Charlie," zasmála jsem se na sympatického zrzka. "Jsem ráda, že sis udělal čas a dorazil."
"No jednoduché to nebylo. Ale co bych pro vás všechny neudělal, že?" Zasmál se a pak se podíval na Katie. "A ty musíš být Katie, že? Georgova Katie?"
"Jo to jsem já," usmála se hrdě. Charlie nás obě několikrát sjel pohledem.
"Musím říct, že bráchové mají takové štěstí, že si ho snad ani nezaslouží. Já se snad naučím na stará kolena žárlit a závidět jim vztah."
"Nesmutni, ty jedna stařešino. Na tebe určitě někde nějaká taky čeká." Charlie se rozesmál.
"Jo... určitě to bude dračice," uchechtl se nad vlastním vtipem.
Zpoza domu se vynořili Fred s Georgem. Konečně. Něco si špitali a pošťuchovali se.
"Mayo!" Ozvalo se v dálce za mými zády. Když jsem se otočila, po příjezdové cestě se k nám blížily dvě postavy.
"Omluvte mě," řekla jsem nepřítomně a rozběhla se k příchozím. Už z dálky jsem viděla, že se oba usmívají.
"Mami! Tati!" Chtěla jsem je obejmout, ale mamka najednou ucukla a odvrátila se ode mně.
"Opatrně, ty jedna splašená! Ráda bych to předala v pořádku." Teprve po těchto slovech jsem si všimla květináče, který držela v rukou.
"To je pro paní Weasleyovou?" Usmála jsem se na drobnou rostlinu se zelenými lístky a spoustou poupat.
"Ano. Bylo mi trapné, přijít sem jen tak. Kytkou a lahví něčeho dobrého nepohrdne žádný hostitel."
"Určitě bude nadšená," přikývla jsem a opatrně a krátce mamku i tátu objala. "Jdete akorát včas. Všichni už tu jsou."
"Já ti říkala, že budeme zase poslední." Zamračila se mamka na tátu, ale ten jen protočil oči.
"Jsme tu tak akorát. To ostatní tu byli dřív." Společně jsme vyrazili k doupěti.
"Páni," zaslechla jsem mamky tichý hlas. "Je to tu takové.."
"Domácí?" Doplnila jsem ji.
"I tak se to dá říct. Nevěděla jsem co čekat, ale tohle by mně nenapadlo."
"Je to velmi útulné. Vždycky si tu přijdu víc než vítaná. Je to jako doma. Je to jiné, než to co znáš, ale je to kouzelné."
"No rozhodně je to jiné," podezíravě jsem se na ni podívala. "Neboj se. Přednášku o chování jsem už dostala." Střelila pohledem k tátovi a pak se na mě znovu podívala.
"Moc ti to sluší, zlatíčko. Ty šaty ti padnou dokonale."
"Děkuju," uculila jsem se. "Ty jsem dneska dostala od Katie. Přivezla mi je až z Austrálie."
"Tvoje kamarádka cestovala po Austrálii?"
"No ona tam teď částečně žije. To je na dlouho." Zavrtěla jsem hlavou a popohnala je směrem k Doupěti. Mamčiny oči pozorně sledovaly každý kousek zahrady a okolí. V tom se ozvala zpoza domu salva smíchu.
"Mayo? Kolik lidí tu bude? Já myslela, že je to jenom rodinná večeře." Zeptala se mě mamka nejistě.
"Vždyť taky je. Naše rodina a Weasleyovi." Odpověděla jsem s úsměvem. Když přešli zahradu abychom se předali k ostatním, první kdo nám vyšel vstříc byl Fred a pan.. Arthur.
"Radfordovi! Vítejte!" Vítal nás Arthur s otevřenou náručí.
"Arthure," usmál se táta a nechal se lehce poplácat po zádech. "Arthure dovol abych ti představil Hanu, Mayinu matku a mojí bývalou ženu."
"Ach," Arthur se na chvíli zarazil nad tou formálností. "Vítám Vás u nás, paní.."
"Hano. Prosím. Jen Hana." Usmála se mamka a natáhla k němu ruku. "Ahoj Frede," řekla, když se mi zadívala přes rameno.
"Vítej u nás, Hano. Jsme moc rádi, žes dorazila." Řekl Fred zvesela.
"Nezničili jste nic, zatím co jsem tu nebyla?" Otočila jsem se na Freda. Ten se zatvářil velice dotčeně.
"No dovol? My se chováme naprosto příkladně!"
"To známe, to známe," zamumlal Arthur. "Omluvte mě, dojdu pro Molly," usmál se na nás a odešel směrem k domu. Fred mi zůstával po boku.
"Tak já ti asi začnu představovat postupně všechny přítomné." Oznámila jsem mamce. "Katie! Georgi!" Zavolala jsem na další mladý pár, který seděl u nás nejblíž. Oba skoro vystřelili od stolu a hned byli u nás.
"Mami tohle je moje nejlepší kamarádka Katie Andrewsová, Katie tohle je moje mamka Hana," představila jsem je.
"Moc mě těší, paní Rad.."
"Jen Hano, prosím," natáhla k ní ruku mamka. "Moc mě těší Katie." Poté co si potřásly rukou, se mamka otočila na George.
"A tohle je to ošklivější dvojče, George," představil svého bratra Fred.
"Ovládej se bratře," napomenul ho George naoko naštvaně. "Stejně všichni ví, že já jsem ten hezčí." Já i Katie jsme se rozesmáli.
"Podle mého názoru," odkašlala si mamka. "Já myslím, že mít na světě jenom jednoho mládence, co vypadá tak dobře jako kterýkoliv z vás, by byla nesmírná škoda." Tahle její reakce překvapila všechny přítomné.
"No teda mamko," zavrtěla jsem hlavou.
"Kdybych nebyl vážně a šťastně zadaný, velice bych litoval, že jsme se nepotkali dřív." Usmál se na mamku George a tím si od Katie vysloužil šťouchnutí do žeber.
"Hano," ozval se nám za zády Arthurův hlas. Stáli za námi oba manželé Weasleyovi.
"Mami, tohle je.."
"Molly Weasleyová. Jen Molly, prosím," skočila mi nadšeně do řeči paní Weasleyová. "Nesmírně mě těší, že se poznáváme."
"To mě taky, Molly," usmála se na ni mamka. "Tady jsem si dovolila pro tebe malý dárek. Když jsem se bavila s Fredem, zmínil se, že by se sem hodil záhon s květinami. Tak jsem vám jednu pořídila do začátku." Začala mamka a podala květináč paní Weasleyové. V jejich očích se zaleskly slzy.
"Je nádherná. Děkuju, Hano," opatrně si převzala květináč a prohlédla si rostlinu. "Když už jsme u té zahrady, Maya se zmínila, že je to tvoje vášeň. Byla bych nesmírně ráda, pokud bys mi mohla dát nějaké typy.."
Obě mamky se od nás začaly vzdalovat a jejich rozhovor o zahradě se začal naplno rozvíjet.
"To šlo mnohem lépe, než jsem čekal," řekl Fred po chvíli ticha.
"Zrovna jsem myslela na to samé," usmála jsem se a pak se podívala směrem ke stolu. Všichni kromě mě, Freda a obou našich matek, už měli zabraná svá místa. Mamky se po pár minutách vrátily a večeře mohla začít.