NOVÝ ZAČÁTEK

V.

                  

Když jsme doběhli zpátky do hradu, měla jsem chuť rezignovat. Byla jsem tak strašně utahaná.

„Kdys naposled spala?" Zeptal se mě, když jsme procházeli chodbami ke Komnatě nejvyšší potřeby.

„Proč myslíš že nespím?"

„Vypadáš hrozně. Když spolu budem trénovat, budeš se na to vždycky muset dobře vyspat. Tak kdy?"

„Já ani nevím. Tak před týdnem, možná víc," Díky svým nočním výpravám znám celé Prasinky i okolí nazpaměť. Jacob se na mě nevěřícně podíval.

„Týden? Co prosim tě děláš po nocích? Luštíš křížovky?"

„Většinou se procházím. Po Prasinkách.. a okolí," Jacob se zasekl v půli pohybu.

„To jako vážně? Chodíš po nocích venku? V týhle době? Copak tě už život omrzel?"

„Hele. Já vím, že to není zrovna bezpečný, ale pomáhá mi to. Když jsem venku, nemusím se soustředit na svoje otravný a lítostný myšlenky. Jenom vnímám ticho noci. Uklidňuje mě to. Vždycky jsem byla noční sova," šla jsem dál a pak se zastavila před objevujícími se dveřmi.

„Jakejm myšlenkám se snažíš utéct? Teda.. jestli se můžu zeptat."

„Už si to udělal," ušklíbla jsem se a vešla dovnitř.

„A odpovíš mi? Co tě trápí?" Komnata vypadala úplně jinak, než když jsem tu byla s Fredem. Teď vypadala jako dobře vybavená tělocvična. Byly tady žíněnky, židle, boxovací pytle, figuríny a spousta dalších věcí. Žádná postel, krb, gauč a hlavně žádný Fred.

„Mayo?" Zatřásl se mnou Jacob a já mu zase začala věnovat pozornost.

„Co?" Zeptala jsem se přihlouple.

„Ptal sem se, co tě trápí? Před čim utikáš?" Nejistě jsem se na něj podívala. Mám se mu svěřit? Co se může stát, když to udělám? Ví vůbec o Siriusovi?

„Jak dlouho jsi členem řádu?" Touhle otázkou jsem ho viditelně zaskočila.

„Od tý doby, co skončil turnaj. Nesouhlasil sem s ministrem. Málem mě kvůli tomu vyhodili. Brumbál si mě pak zavolal a nabídl mi, abych se k němu přidal. A jak ty o něm vůbec víš? Jsi ještě dítě," otráveně jsem si odfrkla.

„Už nejsem dítě. Brumbál mi nabídl, abych se k němu po škole přidala. Každý bystrozor se hodí, ne? Teorii budu mít ze školy a praxi od tebe. Mohla bych se hodit," na chvíli jsem se odmlčela. „Znáš nějaké členy řádu?" Já kromě Siriuse nevěděla o nikom. Možná mě někdo napadl, ale jimi jsem si jistá nebyla.

„Jo. Je tam třeba Lupin, Snape, oba Weasleyovi, Tonksová a pár chlápků z ministerstva. Docela slušná partička. Až na B.. jednoho týpka. Ten je jedinej nepříjemnej jak osina v zadku. Zrovna v lásce mě nemá. Nebudu skrývat, že k němu taky nechovám žádné sympatie," zasmál se.

„Takže víš o Siriusovi?"

„Ale! Tady někdo ví víc, než by měl. Ty se s nim znáš? Tvůj kámoš?"

„Něco na ten způsob," došla jsem si sednout na jednu ze židlí.

„Asi se tě nemám vyptávat na to, jak ste se poznali, co?" Zavrtěla jsem hlavou.

„To opravdu ne."

„Tak co je? Mě se můžeš svěřit, Mayo," položil mi ruku na rameno a povzbudivě se na mě usmál.