NOVÝ ZAČÁTEK

XII.

                    

*

Po každoročním přivítání a rozřazení prváků jsme se dočkali hostiny. Ta byla dnes obzvlášť bohatá. Všichni jsme se cpali, jako bychom celé léto nejedli. Babičky by měly radost, kdyby viděly vnoučata se takhle cpát. Seděla jsem vedle Kat a Lenky. Chvíli jsem se s ní pokoušela bavit, ale když zmínila asi 20tý druh nějakého zvláštního živočicha, přestala jsem trochu vnímat. Neberu to tak, že je Lenka divná. Byla by moc fajn, kdyby tak často nemluvila o neviditelných tvorech nebo škrknách. Co jsou sakra škrkny? Během večeře jsem pokukovala ke zmijozelskému stolu a hledala Leeovu vyvolenou dívku. Barru. Po chvíli hledání jsem ji zahlédla. Malou černovlasou dívku, která se bavila s tělnatější blondýnou. Ani jedna mezi typycké zmijozelske nezapadala. Že by to byla ona? Jestli ano, tak chápu co se Leemu na ní líbí. Ten kontrast její světlé pleti s černými vlasy úplně bil do očí. Jako Sněhurka. Byla vážně hezká. Připadala mi ale smutná. Mohl by ji ke štěstí pomoct Lee? Mám si zahrát na dohazovačku? No. Zatím asi ne. Nejdřív zjistím, jestli je pro Leeho dobrá volba.

Sotva jsem přestala řešit Barru, upoutala mou pozornost „růžová koule" u učitelského stolu. Naše nová učitelka Obrany. Ani nemusela otevřít pusu a už jsem věděla, že tenhle rok budou hodiny s ní peklo. Ten její přeslazenej ksicht.. fuj. Ale stejně tady dlouho nevydrží. Učitelé Obrany odcházejí z různých důvodů. Blázen, co ztratil paměť. Hodný člověk s chlupatým tajemstvím. Smrtijed. Nevím, jaké individuum tam bylo předtím, ale to už radši vědět nechci. Jo a málem bych zapomněla na Jacoba. Ten tady vlastně taky učil. Ale byl dost chytrej na to, aby odešel. To místo je snad prokleté. Doufám, že tahle růžovka tady nevydrží ani dva měsíce.

*o 2 měsíce později

Škola normálně běží. Učení přibývá. Nechápu, proč jsem se sem tolik těšila. Byla jsem opravdu tak hloupá? Co jsem si myslela, že bude v posledním ročníku jiné? Kdybych se dostala do minulosti, pořádně bych své tehdejší já profackovala. Je to peklo. Myslela jsem si, že budu o volných hodinách posedávat na chodbách a seznamovat se s lidmi z nižších ročníků, že konečně najdu způsob, jak se seznámit s Barrou. Nic z toho se mi za ty dva měsíce nepovedlo uskutečnit. Škola mě zaměstnává až moc. Hrůza. Ale za to všchno může ta smradlavá růžovka. Ničí tady úplně všechno! Tak třeba tohle. Na obraně nám zakázala používat hůlky. Ale co si ze zákazů my sedmnáctiletí děláme, že? Juhů porušování pravidel! V naší třídě to zašlo až tak daleko, že nám naše hůlky při vstupu do třídy vybírá. Všichni jsme si na ní kvůli tomu stěžovali. Jenže kolejní profesoři s tím nic nesvedou a Brumbál kvůli ministerstvu nezasáhne. Ta baba má prý na ministerstvu celkem důležitý post. Bože. Jen co ji vidím, hned bych jí nejradši praštila lavicí do toho samolibého úsměvu. Tahle bestie dokonce způsobila to, že se profesor Snape stal oblíbenějším. Shodila ho z jeho trůnu nejnenáviděnějšího učitele a usadila tam své tlusté pozadí. Ale teď zpátky k obraně. Došla jsem k závěru, že jestli to takhle bude pokračovat, nikdy se bystrozorkou nestanu. Jsem úplně bez šance. Už koncem září jsem opět kontaktovala Jacoba. Sešli jsme se během jedné návštěvy Prasinek. Náš rozhovor by se dal zaznamenat asi takto.

„Potřebuju abys mě učil obranu."

„Vždyť máš hodiny ve škole."

„Máme strašnou učitelku."

„Fakt? Koho?"

„Umbridgeovou."

„Ha ha ha! To bych nechtěl! Ha ha ha!"

Potom co se mi ho po půl hodině podařilo přesvědčit, že na tom není nic vtipnýho mi slíbil, že se budeme po večerech scházet na trénink v Chroptící chýši. Po dalším dlouhém dohadování jsme se shodli, že budeme trénovat jenom v pondělí. Byla by blbost trénovat každý den. S jistotou jsem věděla, že bych školu nedokončila. A taky víkendy se nehodily. Mám taky svůj soukromý život a ten si vzít nenechám. Pondělí bylo ideální. Byl to začátek týdne, úkolů v pondělí moc nebývalo a všichni budou s jistotou zalezlí uvnitř. Nikoho by nenapadlo toulat se venku. Kromě mě.

*

Prosinec byl u za dveřmi a v Bradavické škole čar a kouzel bylo opět dusno. Růžová příšera pomalu ale jistě začínala ovládat úplně všechno. Její chapadla u zasahovala do všech hodin a dusila jak žáky tak i členy učitelského sboru. Obzvlášť si vychutnává profesorku na jasnovidectví. Proferorku Trelawneyovou. Chudinka. Ale tohle není jediné, co se v Bradavicích děje. Přes všechny Umbridgeovské zákazy vznikla tajná organizace. Brumbálova armáda. Byl to Hermionin geniální nápad. Harry se k tomu zezačátku neměl, ale pak ho přesvědčila, že je to opravdu potřeba. Že je naše jediná naděje. Měla pravdu. Harry je naše jediná naděje proti Voldemortovi. Samozřejmě že jsem se k Brumbálově armádě hned přidala. Když jsem o tom vyprávěla Jacobovi, pod přísahou, že to nikomu neprozradí, byl z toho nejprve trochu zmatený. Pak jsme se ale dohodli, že naše hodiny v Chroptící chýši necháme v tajnosti. Mělo by to pro nás oba strašné následky. Po zvážení této situace jsem si začala dělat plán, jak být součástí obojího. Bylo na prd, když BA měla setkání v pondělí. Jednou jsem zkusila stihnout oboje, ale nedopadlo to dobře. Z BA jsem odešla o něco dřív a z Chýše jsem se kvůli pozdnímu příchodu vrátila později. V úterý ráno jsem doslova nemohla vstát z postele. Pokusila jsem se o to, ale holky mě pak musely zvedat ze země a dát zpátky do postele. Vymluvila jsem se na to, že mi není dobře a slíbila si, že takovou blbost už nikdy neudělám.