NOVÝ ZAČÁTEK

41.

Od záchrany Freda uběhlo několik hodin. Nad ránem bitva skončila a hradem i jeho okolím se neslo ticho. Weasleyovi se přenesli k Mungovi, aby zkontrolovali Freda. Nabízeli mi, abych šla s nimi, ale slušně jsem odmítla s tím, že tady potřebují mou pomoc. Nebyly to jen plané řeči. Od Poppy jsem vyfasovala lektvary na bolest, desinfekční mastě a obvazy a hned jsem začala. Když všechna lehká zranění byla ošetřena, začala jsem přemisťovat vážněji zraněné k Mungovi, společně s ostatními, kterým ještě stačily síly.
Když jsem se po čtvrté cestě tam a zpátky přenesla na nádvoří, musela jsem se na chvíli posadit na kus zbořené zdi. Lokty jsem si zapřela o kolena a pravidelně dýchala. Byla jsem vyčerpaná. Nejen že jsem přišla a část duše, ale také jsem svá kouzla vyčerpala uzdravováním a přenášením ostatních. Prsty, které jsem stále měla pokryté něčí krví, se mi třásly.
"Hej! Jsi v pořádku?" Ozval se za mnou povědomý hlas. Vyskočila jsem na nohy a otočila se. Byl trochu potrhaný a odřený, ale hlavně byl živý.
"Tati," vzlykla jsem. Jeho oči se rozšířily překvapením, ale hned vzápětí se do nich nahrnuly slzy.
"Mayo," usmál se a rychle ke mě přistoupil. Pečlivě zkoumal můj obličej. "Holčičko moje," řekl a sevřel mě pevně v náručí. Stáli jsme tam dlouho v tichu a v objetí.
"Jsem tak rád, že ses mi vrátila." Odtáhl se ode mě, aby si mě mohl znovu prohlédnout. Slunce už bylo na obloze a začalo se dělat teplo. Po hrozné noci následuje krásný den. Celkem ironické.
"Já taky. Jsem strašně ráda, že jsem tady. Že ty jsi tady. A že jsi v pořádku." Usmála jsem se na něj.
"Je ti jasné, že mi budeš muset všechno vysvětlit, že ano? Do těch nejmenších podrobností."
"Ano. Já vím."
"A taky máš domácí vězení." Zamračil se na mě.
"Opravdu?" Oplatila jsem mu to. "No. Mám pro tebe novinku. Už se na dlouhou dobu nikam odjet nechystám." Usmála jsem se a táta se ke mě naštěstí přidal.
"Gregu!" Ozvalo se za námi. Po otočení jsem zjistila, že to jsou Weasleyovi. Vydali jsme se s tátou k nim.
"Jak je mu?" Vyhrkla jsem dřív než stihl kdokoli promluvit.
"Říkají, že bude v pořádku." Usmál se na mě pan Weasley a jeho žena mě pevně objala. "Ještě se ale neprobudil."
"Za to ti budeme do smrti vděční." Vzlykla mi do ramene. "Zachránila jsi mého chlapce."
"A udělala bych to bez váhání znovu." Ujistila jsem ji. Teď už bych to stejným způsobem nedokázala, ale našla bych jiný. Přes slzy se na mě usmála a pustila mně.
"Chci jít za ním." Oznámila jsem jim všem. Weasleyovi jen přikývli.
"Uvidíme se doma," usmála jsem se na tátu a přenesla se k Mungovi.
*
Když jsem vešla do pokoje, Fred ležel na nemocniční posteli. Spal. Díky Merlinovi a všem bohům přenos fungoval a Fred teď jen spal. Tiše jsem se posadila na židli vedle jeho postele.
Prohlížela jsem si jeho obličej. Kromě několika škrábanců a ošetřených ranek se zdál být v pořádku. Pod nemocniční košilí mu ale vykukovaly obvazy, které naznačovali, jak moc těžce byl zraněný. Teď už ho ale na životě neohrožovala. Hlavně že je naživu.
Po tváři mi stekla slza. Nechtěla jsem ani pomyslet na to, jak málo chybělo a ztratila bych ho navždy. Jako Rema a Tonksovou, Siriuse, babičku, dědu... Sledovala jsem jeho pravidelně zvedající se hrudník. Nic víc uklidňujícího jsem si nemohla přát.
"Můžeš si na mě i sáhnout jestli chceš. Všechno je to skutečné." Ozval se jeho pobavený ochraptělý hlas.
"Frede," zvedla jsem oči k jeho tváři. Unaveně se na mě usmíval. "Měl bys ještě spát. Potřebuješ odpočinek. Potřebuješ.."
"Potřebuju vědět, že se mi to nezdálo. Že nejsi jenom sen. Že ses tam opravdu objevila jako můj strážný anděl." Skočil mi do řeči. "Že jsi mě přivedla zpátky." V očích se mu leskly slzy. Byla jsem zticha, zatímco si mě prohlížel.
"Nejsem sen, ani anděl. Jsem tu s tebou. A byla jsem s tebou i tam. Všechno ti povím, až se dáš trochu do pořádku." Lehce jsem ho vzala za ruku a políbila ho na odřené klouby. Přejel mi něžně ukazováčkem po tváři.
"Kde je George? A naši? A všichni?" Zeptal se s obavami v hlase.
"Jsou v pořádku. Možná trochu potlučení a s několika škrábanci, ale jsou naživu. Pomáhají přenést poslední raněné sem k Mungovi." Fred přejel očima po místnosti.
"A jak to dopadlo?"
"Je po všem. Voldemort je pryč. Harry ho dokázal porazit." Fred si povzdechl.
"Škoda že jsem u toho nebyl. Mohl jsem být za hrdinu já." Nad těmi slovy jsem se tiše zasmála.
"Ty ale jsi hrdina."
"Tvůj?"
"Můj." Usmála jsem se a položila si jeho ruku na tvář, abych cítila jeho teplo.
"Tak to mi naprosto stačí." Místnost se po jeho slovech ponořila do ticha. Nebylo to takové trapné ticho, ani smutné ticho. Bylo to příjemné ticho mezi dvěma lidmi, kteří si vychutnávali přítomnost toho druhého a při tom byla slova zbytečná.
"Zůstaneš tady?" Zeptal se unaveně.
"Už nikdy nikam neodejdu." Prohlásila jsem rozhodně.
"Nikdy?"
"Nikdy." Lehce jsem mu stiskla ruku.
"Takže," odkašlal si Fred, "nový začátek, co?" Usmál se na mě můj milovaný.
"Nový začátek," odsouhlasila jsem. Nemohla jsem ale zabránit myšlenkám, co to vlastně pro nás, i všechny ostatní, bude znamenat. Žádný Voldemort, smrtijedi na svobodě, lidi které jsme ztratili a ti, které jsme získali. Bude to náročné. Velmi náročné.
"To mě těší. Jmenuju se Fred Weasley. Jakpak se jmenuješ, krásná čarodějko?" Usmál se na mě lišácky a svůdně zamrkal. Pocítila jsem takový klid v duši, jako ještě nikdy předtím. Konečně jsem neměla žádné otazníky ani pochyby. S tímto pocitem a úsměvem na tváři jsem mu odpověděla.
"Mariana. Mariana Carina Radfordová."

Tak to by bylo! Doufám, že vás konec nezklamal a pokud možno potěšil. Nad touhle fanfikcí jsem strávila úplné moře času (vybavuju si začátek někdy v roce 2016 což je šílené) a sama jsem nevěřila, že se někdy ke konci dostanu. 

Po dlouhé pauze a nedávné rekonstrukci celého příběhu se mi do žil vlila nová vlna odhodlání k dokončení tohoto příběhu a jsem za to neskutečně ráda. Není nic lepšího než práce dotažená dokonce. Ale teď je to tady. Závěr.

Všem, co se mnou šli tuhle dlouhou cestu, z celého srdce děkuji. Neskutečně moc si vážím každého komentáře, votes i přečtení. ❤️
Nic neslibuju, ale doufám, že se někdy sejdeme u dalšího příběhu.
PattyT