NOVÝ ZAČÁTEK

Chvíle po ...

*o několik vášnivých chvil později

Ležela jsem v jeho náruči. Nadměrně uspokojená, milovaná a nehorázně šťastná. Lehce mi přejížděl prsty podél páteře.

„Miluju tě," zašeptal mi do vlasů a jeho dech mě pošimral na zátylku.

„Taky tě miluju," opatrně jsem se přetočila na břicho, abych mu viděla do obličeje. Líbilo se mi jen tak ho pozorovat.

„Rozcuchal sis vlasy," usmála jsem se a pocuchala je o něco víc.

„Tos ještě neviděla sebe," oplatil mi to s úsměvem. Měla jsem pocit, že bych něco měla říct.

„Bylo to hezký," nic originálnějšího mě ale nenapadlo.

„Jo. Mnohem lepší než jsem si to představoval," plácla jsem ho do ramene. Asi reflex.

„To měla být pozitivní poznámka," To mi došlo.

„Ale přeci jen trochu neslušná," zasmál se a dal si ruku za hlavu. Můj Bůh. Už na něj jinak nepomyslím.

„Když myslíš. Ale tys taky před chvilkou nebyla zrovna slušná."

„Ty jeden.."

„Co?"

„Lišáku," zasmála jsem se. V pokoji nastalo ticho. Bylo slyšet jen praskání dřeva v krbu. Bylo to tak romantické. Škoda jen, že..

„Měli bychom se tam vrátit," zkazila jsem tu krásnou chvilku. Přemýšlivě se na mě podíval.

 „To asi jo, ale mě se nechce. Chci tady zůstat s tebou."

„Já taky, ale budou nás hledat. Mohl by z toho být obří průšvih. Vsadím se, že takový trest si ještě nikdy nedostal," zvedla jsem se do sedu a rozhlédla se po pokoji. Kusy oblečení se válely po celé podlaze. Bude trvat věčnost, než všechny najdu. Vstala jsem a první se vydala pro podprsenku. Dlouho jsem se rozhlížela, ale kalhotky jsem nikde neviděla. Otočila jsem se na Freda, který si právě natáhl trenky.

„Kam si odhodil moje kalhotky?" Zeptala jsem se vážně.

„Tam kde stojíš," ještě jednou jsem se rozhlédla. To, co jsem viděla, bylo šokující.

„Tys mi je spálil!" Rychle jsem se sklonila a vyndala z krbu kousíček ohořelé červené látky. Fred se začal nehorázně smát. Mě to zase tak vtipné nepřišlo. Teď budu muset jít naostro. To je tak trapný!

„Tak to ti teda pěkně děkuju," zoufale jsem se začala soukat do šatů.

„Promiň. Já neviděl kam přesně dopadly," přišel ke mně s rozepnutou košilí. Už byl skoro oblečený.

„Já vím," začala jsem mu zapínat knoflíčky jeden po druhém.

„Zapneš mi to?" Otočila jsem se k němu zády.

„Radši bych je rozepínal, ale jak si přeješ," ušklíbl se a opatrně je zapnul. Nazula jsem si boty a přešla k zrcadlu. Můj obličej vypadal pořád stejně, díky Lauřinu kouzlu se mé dílo nezničilo. To se ale o vlasech říct nedalo. Vypadaly jako bych právě zažila divokou noc. Moment. Vždyť to je skoro pravda.. Nevím jak by to popsal někdo zkušenější, ale pro mě to byla nejdivočejší chvíle mého života. Rozpustila jsem drdol a začala ho motat znova. Fred ke mně přišel a objal mě v pase. Dívala jsem se na nás.

"Když jsi scházela z těch schodů, byl jsem úplně v šoku. Byla jsi jako sen. Pak mi ale došlo, že nemíříš ke mě," posmutněl.

"Nedokážeš si představit, jak moc jsem chtěla."

"Opravdu ti to moc sluší."

„Nám oboum. Jsme krásný pár, jak by řekl tvůj táta," vzpomněla jsem na léto. Fred se tomu zasmál.

„Jo."

„Jo," spokojeně jsem zavřela oči a ještě chviličku si vychutnávala ten nejlepší moment svého života.