Říjen

1K 50 3
                                    

Říjnové dny vypadaly všechny stejně. Venku se rychle ochladilo a přes den málokdy vykouklo sluníčko z mraků. K večeru bývaly na pozemcích vidět mlhy, takže celá krajina dostala takový hororový nádech. Už to začínalo vypadat jako rutina. Ráno jsem vstala, s přivřenýma očima se doplazila na snídani, pak už trochu probuzená se vydala na hodiny, po nich následoval oběd, malá pauza a další hodiny. Před večeří mi zbývala chvíle na úkoly a po ní jsem odcházela na trest. Většinou se učitelé střídali. Dnes jsem měla trest vykonávat u profesora Lupina. U něj jsem na trestech byla nejradši.

Večer jsem se dostavila k jeho kabinetu a krátce zaťukala. Dveře se samy otevřely. Profesor Lupin seděl za stolem a opravoval nějaké testy.

"Mayo, dobře že jsi tu," usmál se na mě. "Jak se máš?" Zeptal se mě mile.

"Dobře. Jen jsem trochu unavená," usmála jsem se a důkladněji jsem se na něj podívala. Na přes kus obličeje a krk měl nový ještě zarudlý škrábanec. "Vy ale nevypadáte úplně ve formě," poznamenala jsem.

"Myslíš tohle?" Ukázal si na obličej. "To je jen škrábanec," ujistil mě. "Pomáhal.. pomáhal jsem Hagridovi s jeho novým mazlíčkem," usmál se na mě. Celou dobu se mu ale třásla ruka. Proč lže?

"Aha," zasmála jsem se abych odlehčila atmosféru. "Tak co je mým dnešním úkolem?" Profesor na mě chvíli koukal.

"Támhle na stole mám nějaké eseje od mladších studentů. Potřeboval bych je roztřídit. Spojili se mi práce na téma patronovo zaklínadlo a bludníčci. Kdybys byla tak hodná a pomohla mi s tím, byl bych ti neskonale vděčný," ukázal na stůl vedle dveří. Byla tam nevelká hromada pergamenů. To budu mít za chvíli hotové.

"Samozřejmě," usmála jsem se a přešla k té hromadě.

"Díky," poděkoval a začal se věnovat testům.

Když jsem se už blížila ke konci napadlo mě, že bych si mohla nějakou esej přečíst. V ruce jsem zrovna držela esej o Patronově zaklínadle, která byla napsaná hezky čitelným písmem. Rozhodla jsem se do ní jen tak lehce nakouknout.

>Patronovo zaklínadlo je nejproslulejší obtížné obranné kouzlo. Jeho cílem je vytvořit stříbrnobílého ochránce či strážce ve zvířecí podobě. Přesná podoba patrona nebude zřetelná do té doby, než se kouzlo podaří správně vyvolat. Patrona lze rovněž využít coby doručovatele zpráv mezi čaroději. Při tvorbě kouzla je nezbytné vybavit si jednu šťastnou vzpomínku. Zaklínadlo je účinné proti Mozkomorům. Většina kouzelníků není schopna patrona vytvořit a proto je patron považován za důkaz nadprůměrných schopností.<

"Našla jsi něco zajímavého?" Vyrušil mě profesorův hlas. Rychle jsem práci položila na správnou hromádku.

"Ne," popřela jsem.

"Nelži mi," zasmál se a přišel ke mě. Vzal do ruky esej kterou jsem četla a pak se na mě usmál. "Patronovo zaklínadlo. Tušil jsem to."

"Je pravda, že ho jen tak někdo nevyčaruje?" Vyhrkla jsem.

"Chceš si to zkusit?" Usmál se na mě. Chvíli jsem nad tím přemýšlela.

"Možná," zamumlala jsem. "Jo. Chci," řekla jsem nakonec.

"Tak pojď," profesor mě vyvedl z kabinetu do prázdné učebny.

"Víš co je potřeba k vyčarování patrona?" Zeptal se mě na základní věc.

"Mít hůlku?" Zeptala jsem se a profesor se upřímně od srdce zasmál.

"To je pravda."

"A šťastnou vzpomínku," dodala jsem, abych nevypadal jako hlupačka.

NOVÝ ZAČÁTEKKde žijí příběhy. Začni objevovat