NOVÝ ZAČÁTEK

B10

Po dlouhé sprše jsem se dala do vaření. Když jsem loupala brambory vymýšlela jsem, jak všechny novinky co nejšetrněji sdělit oboum rodinám. Kdyby to bylo najednou, bylo by to ideální. Fred šel zkontrolovat George a obchod, a pak měli oba přijít na večeři. Večeře.
"No jasně," zamumlala jsem sama pro sebe do ticha. Uspořádáme hromadnou večeři. Ale bude to chtít naplánovat nějaký termín, vymyslet místo a pokud možno to všechno udržet do té doby v tajnosti.
"Jsme tu!" Ozval se Fred od dveří. Během několika vteřin už oba kluci seděli u stolu.
"Asi jsem to vymyslela." Vyhrkla jsem hned. "Bude lepší, když se dozvím další názor."
"Vymyslela?" Zeptal se zmateně Fred.
"No přeci to oznámení všeho, co se stalo."
"No jasně. Tak sem s tím."
"Nevím, jak jste si to představovali vy, ale já bych to ráda oznámila všem najednou. Můžeme uspořádat jednu velkou večeři a při tom jim to oznámit."
"Tak to je paráda," usmál se Fred.
"My jsme to totiž plánovali úplně stejně," přidal se George.
"Výborně. Tak pak už nám zbývá jenom vymyslet kdy a kde to uděláme."
"My jsme jednoznačně pro to, aby to bylo v Doupěti. Můžeme zase postavit ten velký stan, jako byl na Billově svatbě. Co se týče toho kdy, napadlo nás za týden. To je dost dlouhá doba na to všechny informovat o společné večeři a naplánovat to. Za týden by měla dorazit i Katie a snad bude ještě hezky." Zamyšleně jsem koukala z jednoho na druhého.
"To jste naplánovali teď večer?"
"Jo," usmál se Fred. "Zní to dobře?"
"Jo, zní." Oplatila jsem mu úsměv. "Ale ještě než to všechno uvedeme do pohybu," odkašlala jsem si a oba kluci zpozorněli. "Ráda bych tam měla i mojí mamku. Ale nejdřív bych vás chtěla oficiálně seznámit. Samozřejmě o tobě ví, ale ráda by tě poznala osobně. Bylo by pro ní asi lepší, kdyby to šlo krok po kroku. Nejprve přítel, pak snoubenec."
"Takže.. co navrhuješ?"
"Chci abyste ji se mnou navštívili. Georgi jestli chtít nebudeš tak to je na tobě, ale ty" ukázala jsem na Freda, "ty to máš povinné." Fred se zasmál a přešel přes kuchyň ke mně. Ruce mi dal kolem pasu a přitáhl si mě s sobě.
"Proč ten zbytečný důraz? Myslíš že bych se nechtěl seznámit se svou budoucí tchýní? Je to s ní snad tak zlé?"
"Ne to vůbec ne. Jenom chci abys mi věnoval pozornost.."
"To dělám velmi rád."
"A nepokusil se z toho pak vykroutit." Dokončila jsem svou větu. "Jak víš, moje mamka není čarodějka, tak na ní ber trochu ohled."
"Já vím, já vím," protočil oči. "A kdy se za ní vydáme?"
"Až stanovíme přesný den a čas té večeře."
"Takže za týden třeba v šest večer?" Nadhodil George.
"Dobře tedy," souhlasila jsem a pak se zamyslela. "Jak to tedy všem oznámíme?"
"Měl jsem v plánu se ještě dneska přenést do doupěte. Oznámit jim že jsme zpátky."
"Jsi si tím jistý? Určitě začne hned vyzvídat. Nepošleme jenom zprávu? Vsadím se, že Quick touží po tom protáhnout si křídla." Oba chvíli přemýšleli ale pak souhlasili.
"Napíšu dopis," George vstal od stolu a odešel. Než jsem stihla cokoliv říct, ozvalo se ťukání na okno. Fred se šel podívat a jakmile otevřel okno, dovnitř vletěla sova s dopisem v zobáku.
"Kdopak nám píše?" Zeptala jsem se opět věnovat přípravě večeře.
"To je od Billa," řekl Fred a tiše dopis rozbalil. Chvíli bylo ticho a pak se uchechtl.
"Co se děje?"
"Představ si, že Bill myslí na to samé co my. Plánují s Fleur v Doupěti večeři. Charlie už s tím počítá a přijede. Píše, že to bude jako oslava konce léta."
"Tomu nevěřím," zasmála jsem se. "Oni určitě taky mají novinky."
"Vidím to stejně. Ale můžeme toho využit. Zbývá nám tedy pozvat tvoje rodiče a Joane."
"Bill má skvělé načasování," usmála jsem se. "To nám usnadnilo spoustu práce."
"Jdu to říct Georgovi a pošleme odpověď a zprávu do Doupěte." Líbnul mě tvář a vyrazil. Já se zase ponořila do svých myšlenek a přípravy dnešní večeře.

*
Od našeho návratu do Londýna uběhlo několik dní. Ty jsem většinou trávila psaním s Kat a Fleur. S Katie jsme řešily vybavení dětského pokoje a Fleur mě přemlouvala, abych pomohla paní Weasleyové s přípravami večeře místo ní. Poté, co mi vyprávěla o bouřlivých začátcích, jsem se tomu ani nedivila. Jejich vztah se vyvinul tak, že se navzájem respektují, ale na spoustě věcí se ještě neshodnou. A to je při plánování čehokoliv zásadní. Taky jsem oficiálně pozvala tátu a Joane. Oba souhlasili a táta ani nemrkl, když jsem řekla, že pozvu mámu. Za tu dobu, co jsem byla pryč, se asi oba dostali do fáze, kdy spolu dokážou vyjít bez zbytečných potyček. Dnes dopoledne se u nás zastavila Ginny s paní Weasleyovou. Oznámila jsem jim, že se odpoledne s Fredem chystáme k mámě a že bych byla ráda, kdyby dorazila na společnou večeři a se všemi se seznámila. Paní Weasleyová nebyla proti. V očích jsem jí ale viděla obavy, že na to všechno sama nebude stačit. Hned jsem ji proto ujistila, že jí se vším pomůžu a co bude potřeba obstarám za ni.