Mé jméno, má krev: dodatky k trilogii

Dodatek k I. části: Dopisy pro Cat Whiteovou

„Jak se vlastně má? Už rok o ní nic nevím," zašeptal najednou Remus vážně.

„To kdybych věděl. Píše mi každý měsíc, ale nic víc, než že si to v Německu užívá a že se jí stýská, nevím."

„Taky ti tak chybí?"

„Víc, než si dovedeš představit," připustil Tichošlápek a zamyslel se. „Kolikrát jsem měl chuť rozjet se za ní, ale copak vím, kde přesně je?"

(Mé jméno, má krev I: Kapitola osmnáctá – Návrat)

~••~

Bradavice, leden 1977

Milá Cat,

ty si teda umíš zařídit prázdniny! Tvoje máma nám před odjezdem zpátky do Bradavic řekla, že jsi práskla do bot a vyrazila do Německa. Jsi vážně neuvěřitelná, Whiteová! Nebo bych snad měl říct Blacková...? To byl jen vtip. Doufám, že se brzy vrátíš! S Jamesem hoříme nedočkavostí, až nám vyklopíš, co jsi provedla Remusovi. Od tý doby, co se vrátil, s ním není řeč. Že vy jste se porafali? Jestli brzo nekápne božskou, budeme si ho muset podat.

Asi bys ráda věděla, že James své novoroční předsevzetí „Už nebudu nadbíhat Evansové při každé příležitosti" dodržel přesně dva dny, šestnáct hodin a jednadvacet minut. Porušil ho už ve vlaku, kde se s ní zavřel v prefektském kupé a odmítal ji pustit ven, dokud mu nekývne na rande. Evansová na něj seslala slušnou klopýtací kletbu, takže se cestou ke kočárům třikrát natáhnul a přerazil si nos. Nerad to přiznávám, ale ta holka má vážně talent.

Jak hodláš u McGonagallové omluvit, že jsi nebyla tři týdny ve škole? Každopádně si to pořádně užij a nedělej nic, co bych nedělal já!

Těšíme se na tebe!

Jménem tvých milovaných Pobertů, ten nejchytřejší a nejkrásnější z nich,

Tichošlápek

~••~

Bradavice, únor 1977

Vážená slečno Whiteová,

prostřednictvím tohoto dopisu potvrzuji, že jsem přijal Vaši žádost o ukončení studia ve Škole čar a kouzel v Bradavicích. S politováním konstatuji, že mne osobně velmi mrzí, že nadále náš institut nebudete navštěvovat. Pokud byste někdy změnila názor, dveře u nás máte vždycky otevřené.

S přáním všeho nejlepšího,

Albus Percival Wulfric Brian Brumbál

Ředitel Školy čar a kouzel v Bradavicích

~••~

Londýn, březen 1977

Cat,

prosím Tě, ozvi se mi. Vím, že jsi v pořádku, ale nemůžeš očekávat, že se smířím se dvěma řádky týdně. Je ti teprve šestnáct, nemůžeš se sama potloukat po cizí zemi. Je mi jedno, do jaké školy tam chodíš. Vrať se zpátky domů. O všem si promluvíme. Neskutečně mě mrzí, že ses pravdu o svém otci dozvěděla právě takhle. Jak mě mohlo napadnout, že se se Siriusem spřátelíte? Nechtěla jsem Ti to tajit věčně, musíš mi věřit.

Řekla jsi klukům vůbec, že odjíždíš na neurčito? Všichni tři mi poslali už několik naléhavých dopisů. Vypadá to, že neví, co se děje. Co jim asi tak mám říct? Odpovídáš jim vůbec?