Mé jméno, má krev: dodatky k trilogii

Dodatek k III. části: Tak to je, tak to bude

„Mami? A jak to dopadlo?" zamumlala Rose po chvíli.

„Co myslíš?" zeptala se Hermiona zamyšleně.

„S tebou a tím klukem, který ti zkazil ples," vysvětlila.

„Vzala jsem si ho za muže," řekla prostě a vzhlédla přes její ramena do očí Rona Weasleyho stojícího nerozhodně na prahu dveří.

(Mé jméno, má krev III: Kapitola sedmadvacátá - Hádej, kdo ...)

~••~

Byt rodiny Weasleyů, léto 2018

Hermiona Weasleyová patřila k té hrstce žen, které bezmezně obdivovaly svoji tchýni. Molly Weasleyová pro ni byla něco jako nedosažitelný vzor - dokonalá hospodyňka, milující matka a zároveň výborná čarodějka. Čeho si na ní však vážila ze všeho nejvíc, byla její schopnost porodit a vychovat sedm dětí a nepřijít přitom o rozum. Nedokázala pochopit, jak zvládla bez újmy na zdraví vychovat jejího muže, Ronalda Weasleyho. Byly totiž dny - a Hermiona měla neblahé tušení, že jejich počet s přibývajícím věkem roste - kdy měla chuť svého manžela prostě zabít. V jejich titěrném a přeplněném bytě nad Weasleyovic krámkem bylo odjakživa příliš živo. Právě seděli všichni společně u snídaně, když se Rose s Ronem zase nepohodli, tentokrát ohledně nadcházejících ministerských voleb. Hádali se při jídle s železnou pravidelností, až si Hermiona zvykla před stolováním všem odebrat hůlky a zamknout je do skříňky, než se v klidu nají.

„Hermiono, miláčku, já teď s Rosie nemluvím, mohla bys mi podat ten sirup?" obrátil se Ron na svou ženu.

„Prosím tě, podej tátovi sirup, Rose," požádala ji Hermiona trpělivě.

Rose se zadívala na svého mladšího bratra. „Hugo, řekni tátovi, že mu podám sirup pouze v případě, že odvolá svoje předchozí tvrzení o právech kentaurů!"

Hugo zvedl otráveně zrak od svého talíře. „Tati, nemohl bys ten sirup oželet?"

Ron se však nevzdával: „Hermiono, řekni Hugovi, že si chci dát na svoje lívance sirup."

„Řekni mu to sám," povzdychla si Hermiona. „Ignoruješ přece svou dceru, ne syna."

„Tady je to jak u blbých," zaskřípal Ron zuby. „Podá mi někdo ten sirup? Proč nám pokaždé vezmeš hůlky?"

„Ronalde, přestaň se chovat jako dítě," prosila ho Hermiona. „Zvedni se a podej si ho sám."

„Rosie, řekni mamince, ať se do mě nestrefuje," obrátil se Ron na dceru.

„Tati, s Rose přece nemluvíš," připomněl mu Hugo a rozesmál se.

„Hugo, padej do svého pokoje!" doporučil mu Ron.

„To není fér, já se chtěl jenom najíst!"

„Vítej v šovinistické patriarchální domácnosti, bratříčku," ušklíbla se na něj Rose přes stůl. „Kde není prostor na vlastní názory a za jakýkoliv projev nesouhlasu s diktátorským režimem budeš vyhoštěn."

„Rose, tak dost!" praštil Ron pěstí do stolu. „Ty padej do svého pokoje, Hugo může zůstat."

„Rone, neposílej naše děti pryč od stolu, když ještě nedojedly!" vyjela na něj Hermiona popuzeně.

„Takhle se mnou mluvit nebudeš, mladá dámo!" ukázal Ron na Rose vidličkou výhružně.

„Nebo co?" zvedla Rose vzpurně bradu. „Je mi už sedmnáct! Nemáš právo mi rozkazovat!"