„Ale u vás se projevily ještě jiné schopnosti," pobídl ji ve vyprávění.
„Nevíme proč," přitakala rozmrzele, „a nevíme ani jak, ale každý z nás disponuje něčím, co by se zřejmě dalo nazývat pátým elementem. Zjednodušeně řečeno, každý z nás zdědil jistou schopnost, která se vymyká běžným kouzelnickým dovednostem."
(Mé jméno, má krev III: Kapitola patnáctá – Co se stalo Penelope Melwillové?)
~••~
Říká se, že krev není voda. To vystihovalo i jejich rodinu - byla jejich poutem i prokletím. Krev jednoho nese bohatství, společenské postavení a jiné výhody. Krev druhého nese veliké břemeno. Ta jejich byla od samého začátku zatracená.
Salazar Zmijozel odjakživa toužil po moci. Dychtil po nových a nových schopnostech, které z něj činily silnějšího kouzelníka. Společně se svými přáteli – Godrikem Nebelvírem, Helgou z Mrzimoru a Rowenou z Havraspáru založil Školu čar a kouzel v Bradavicích, kde učili kouzelnické děti. Mezi přáteli a spojenci však vznikl rozkol. Salazar požadoval, aby ke studiu přijímali pouze čistokrevné studenty z vážených kouzelnických rodů. Jeho přátelé nesouhlasili, podle jejich uvážení šance na vzdělání náležela každému, u koho se projevilo kouzelnické nadání. Zmijozel Bradavice opustil a zanechal po sobě Tajemnou komnatu a v ní ukrytou stvůru, která měla jednoho dne školu vyčistit od nečistokrevných. Potud byla legenda o zakladatelích známá a traduje se do dnešních dnů. Existovala však ještě jedna část příběhu, která zůstala na dlouhá léta zapomenuta. Podle jiných bájí čtyři zakladatelé ovládali prastarou magii, která jim umožňovala ovládat čtyři živly. Godrik vládl ohni, Rowena větru, Salazar vodě a Helga zemi. Zmijozel bych však příliš chamtivý a moc si ukradl jen pro sebe. Nechal se jí doslova pohltit.
Někteří se domnívali, že magie sídlí v lidské mysli. Jiní zastávali názor, že se ukrývá v srdci či duši. Salazar ale věděl, že její původ je v krvi. Krev byla magie ve své viditelné podobě. V krvi se jí dařilo, v krvi rostla. Díky pokrevnímu poutu si Salazar Zmijozel pojistil, že jeho schopnosti získají jen jeho přímí potomci.
Roky míjely. S každou novou generací počet Zmijozelových potomků rostl – jenže ne u každého se nadání pro živlovou magii projevilo, ne každý jí byl hoden. Trvalo staletí, než se objevil dědic, který by jeho dar převzal. Lépe řečeno dědičky.
V lednu 1996 Emily a Laura Blackovy za zvláštních okolností získaly novou moc. Od toho večera Emily ovládala oheň a vzduch, zatímco její starší sestra dokázala zkrotil vodu a zemi. Považovaly svůj dar za prokletí, které jim do života nepřineslo nic dobrého. Přesto jim nezbývalo nic jiného, než se svou moc naučit ovládat. Ani jednu z nich nenapadlo, že s nimi rodinné zatracení nekončí.
Právě naopak – jako by ony zažehly jiskřičku, která se u jejich dětí rozhořela ve stravující požár.
~••~
Dům rodiny Blackových, 1. ledna 2010
Laura seděla jako na trní. Od chvíle, kdy se Nikolaos zhroutila přímo před jejíma očima do sněhu, uplynulo už několik hodin. Dívka prozatím zůstávala v bezvědomí. Ležela ve své posteli a oddychovala. Vypadala docela stejně jako dnes ráno, kdy z téhle postele vyskočila a celá nedočkavá z nadcházející oslavy jedenáctých narozenin vzbudila celý dům. Přesto bylo něco jinak. V její pravé dlani se objevila klikatá jizva ze všeho nejvíc připomínající písmeno S. Její prsty zčernaly kouřem, který se jí převaloval pod kůží.
ČTEŠ
Mé jméno, má krev: dodatky k trilogii
FanfictionTohle není ucelená kniha, nýbrž soubor několika jednorázových povídek vztahujících se k FF trilogii Mé jméno, má krev. Nejedná se tedy o pokračování v pravém slova smyslu. Kniha nemá pevný řád, každá povídka se týká jiné postavy v jiném časovém úsek...