Mé jméno, má krev: dodatky k trilogii

Dodatek k III. části: Toho léta v Godrikově dole

"James je ten vtipný a zábavný, co bude hrát famfrpál. Lily je ta chytrá a kamarádská, co bude mít slibnou kariéru na ministerstvu. Kdežto já jsem ten, co získal rekordní počet trestů, málem ho vyrazili ze školy a nemá ponětí, co bude dělat dál. Jsem jen pro ostudu."

„Albusi," položil mu neohrabaně ruku na rameno. „Podívej se na mě. Podobáš se mi víc než Lily nebo James. Neříkám, že je to kdovíjaká výhra. Být Harrym Potterem je popravdě většinu života velmi vyčerpávající."

(Mé jméno, má krev III: Kapitola dvaatřicátá –S hlavou v oblacích)

~••~

Dům rodiny Potterů, Godrikův důl, 20. července 2019

Ten den v rodině Potterů začínal jako všechny ostatní. Harry se probudil do jasného letního rána s úsměvem na rtech. Měl za sebou úspěšný a relativně poklidný týden v práci. Vidina blížícího se víkendu ho uspokojovala. Už ho čekal jen poslední den v práci, a potom celý víkend nicnedělání a odpočinku. Druhá polovina jejich manželské postele byla pečlivě ustlaná, což znamenalo, že Ginny dole v kuchyni připravuje snídani.

S veselou melodií na rtech, která v posledních dnech hlasitě vyhrávala ze všech kouzelnických rádií, si Harry opláchl obličej a vyčistil zuby. Jako každé ráno na zlomek vteřiny ulpěl očima na jizvě ve tvaru blesku, jako by se potřeboval ujistit, že tam stále je. Hbitě se ustrojil do bystrozorské uniformy a vešel na chodbu. Dveře od pokoje jejich dcery byly otevřené, ale Lily nikde nezahlédl. Zřejmě už dole pomáhala matce se snídaní. Zato dveře od pokojů jeho synů byly zabouchnuté. Zpoza těch Jamesových se navíc ozývalo hlasité chrápání, jako by za nimi přebýval minimálně dobře urostlý troll.

Harry seběhl schody dolů a zvesela vkročil do kuchyně. Na malý okamžik se na prahu dveří pozastavil, aby si tu chvíli patřičně vychutnal. Do místnosti proudilo jasné světlo, které ozářilo každičký chaotický kout jejich obydlí. Ginny postávala u sporáku a hůlkou dirigovala topinkovač a pánev, na které se sama smažila vajíčka. Její zářivě rusé vlasy v ranním slunci vytvářely kouzelné záblesky, u kterých se mu tajil dech. Nehledě na to, kolik času uplynulo, kolik let spolu prožili, Harry v ní stále viděl to patnáctileté děvče, které se s ním a se svými bratry prohánělo na koštěti na domem. Pořád měla v očích ty divoké jiskřičky, které na ní tak miloval. Za úplné štěstí považoval, že Ginny do jejich příbytku s sebou přinesla kousek typické atmosféry Doupěte. Harry měl díky tomu poprvé v životě pocit, že je někde doma.

„Dobré ráno, tati!"

Lily ho vyrušila z úvah svým zvučným hlasem. Seděla za stolem, vlasy měla vyčesané do dvou drdolů posazených vysoko na hlavě a hůlkou ovládala konvici s čajem, která kroužila kolem stolu.

„Lily, co jsem ti říkal o používání kouzel mimo školu," povzdychl si Harry káravě a přišel k Ginny, aby ji na uvítanou v novém dnu políbil. „Je ti teprve patnáct, nemáš dovoleno kouzlit."

„Jenom si to procvičuju," bránila se Lily horlivě. „Navíc nikdo se to nikdy nedozví. Jsem jediná čarodějka v tomhle domě, která ještě nesmí kouzlit. Jak asi oddělení nepatřičného užívání kouzel zjistí, že jsem čarovala já, a ne někdo z vás? Půjdeš mě sám nahlásit?"

Harry si zdrceně povzdychl a vyměnil si s Ginny odevzdaný pohled.

„Tohle má po tobě," pronesl pak a jeho žena se uličnicky usmála.

Posadil se na své obvyklé místo a rozložil dnešní vydání Denního věštce. Dal se do čtení sportovní rubriky a nijak nekomentoval, když mu Lily neohrabaně polovinu čaje vylila do talíře místo do hrníčku. Když mu však zbytek horkého čaje přistál v klíně, zvedl k ní přísně oči.