Mé jméno, má krev: dodatky k trilogii

Dodatek k III. části: Tichošlápkův útulek pro čarodějné děti

„Kolikrát ti mám říkat, abys mi neříkala dědo," zamručel. „Nejsem až tak starý."

„Promiň, Tichošlápku," dloubla ho laškovně do paže. „Víš, že tě musím občas pošťouchnout."

(Mé jméno, má krev III: Kapitola první – Příchozí z temnot)

~••~

Dům rodiny Blackových, květen 2004

Sirius Black nožem a vidličkou přeložil poslední kus smaženého chleba, nabodl ho a vytřel jím zbytek žloutku, který unikl ze ztraceného vejce. Očarovaná konvice s čajem mu mezitím dolila plný šálek horkého Earl Grey. Kuchyně voněla palačinkami, které se samy obracely na pánvi a čerstvě umletou kávou. Sirius zvedl oči od rozečteného článku v Denním věštci a láskyplně se zadíval na svoji ženu. Selene, vychutnávající si poslední sousto své snídaně, k němu vyslala spokojený úsměv. Otevřeným oknem dovnitř proudil čerstvý jarní vzduch, paprsky slunce je šimraly na tvářích a skvělý pocit z krásného rána doplňoval zpěv ptáků ze zahrady.

Dokonalá idylka byla narušena přesně v půl osmé ráno, kdy natahovací hodiny v jídelně začaly hlasitě odbíjet. Jejich výrazy se z dokonalé blaženosti změnily na napjaté očekávání. Předzvěstí, že se jejich chvíle klidu blíží ke konci, bylo dvojité prásknutí dveří v horním patře. Téměř vzápětí se ozval dětský smích a dusot běžících nohou. Následoval křik, který k snídani neodmyslitelně patřil jako smažená vejce se slaninou.

„Nikolaos Blacková! Okamžitě mi vrať moji hůlku!"

Do kuchyně jako tajfun vběhlo pětileté děvčátko a mávalo ve vzduchu hůlkou, ze které na všechny strany vystřelovaly barevné jiskry.

„Zpomal, zlatíčko," zvolala Selene směrem k vnučce shovívavě.

Lola však varování nedbala a za hlasitého pohihňávání dál běhala kolem kulatého stolu.

Během chvíle do kuchyně přiběhla zadýchaná Laura s rozespalou Eileen držící se jí kolem krku. Strčila mladší dceru Siriusovi do náručí a nahněvaně chňapla Lolu za ruku.

„Kolikrát ti mám říkat, že ti hůlka do ruky ještě nepatří?"

Nikolaos zklamaně nakrabatila nosík. „Ale já jsem čarodějka!"

„Na kouzlení jsi ještě malá," povzdychla si Laura a vypáčila jí hůlku z ruky. „A teď si sedni ke stolu a bez řečí."

Lola na protest nafoukla tváře a s dupáním odkráčela na svoje místo. Zamračeně se na matku přes stůl zadívala a ze zadržovaného dechu začala v obličeji rudnout. Tichošlápek jí pusu zmáčknul, z úst jí unikl přebytečný vzduch a Lola se zahihňala.

„Dobré ráno, mimochodem," pozdravila Laura rodiče unaveně a posadila se. Natáhla náruč k Tichošlápkovi, ale ten jen zakroutil hlavou. „V klidu se najez, já se o ni postarám."

Laura byla příliš vyčerpaná, než aby se mu snažila odporovat a naložila si jídlo na talíř. Sirius však sám během chvilky poznal, že má Eileen jednu za svých vzpurných nálad a ať se snažil sebevíc, nepřinutil ji otevřít pusu na jediné sousto. Všechnu krupičnou kaši mu otřela do košile.

„Mami, mohla bych dneska s tebou?" ptala se Lola s pusou plnou palačinek.

„Dnes ne, broučku, mám spoustu práce," odpověděla jí nepřítomně. „Co třeba zítra?"

Dívenka se zamračila, jako by přemýšlela, za jak dlouho zítřek přijde a jestli jí stojí za čekání.

„Podívej, letí hipogryf!" pokoušel se Sirius Eileen přinutit otevřít pusu a zamířil jí lžičkou k ústům. „Budeme si muset pomoct vykrmováním lektvarem," povzdychl si, když mu další sousto přistálo v klíně.