Mé jméno, má krev: dodatky k trilogii

Dodatek k II. části: Ve službách zla

„A tohle je Sandra Trelawneyová, před pěti lety zemřela v Azkabanu, zavřeli ji za Smrtijedství. Ta, co ji škrtí, je Gigi McKeeová, tu zabili Smrtijedi."

(Mé jméno, má krev II: Kapitola čtvrtá – To, čím jsme byli)

~••~

Výňatky z deníku Kasandry Trelawneyové

Jestli jsi moje sestra Sibyla a čteš tyhle řádky, je mi to fuk, měla bys vědět, že jsem na stránky použila bolákové kouzlo proti zlodějům. Nic jiného si za čtení cizích deníků ani nezasloužíš!

11. března 1977

Tenhle deník mi dala Lily. Myslí si, že mi pomůže, když si do něj budu zapisovat svoje myšlenky. Tak Lily, abys věděla, na co poslední dny - od té chvíle, co se to stalo - myslím...

Nenávidím Siriuse Blacka. Nenávidím ho tak, jak to jen jde. Nenávidím ho tak, až to bolí. Jako bych se roztříštila na tisíce střípků, které nejdou znovu poskládat. Tak na tohle myslím.

20. března 1977

Lily mi dnes řekla, že opakem pravé lásky není nenávist, ale lhostejnost. Nevím, jestli má pravdu, nebo se mě pokouší jenom utěšit. Popravdě řečeno, po další várce uklidňujícího lektvaru od madame Pomfreyové je mi to ukradené. Brzy se budu muset vrátit na vyučování. Po zdravotní stránce už jsem v pořádku, ale z postele ještě vstát nedokážu. Ležím tu celé dny a noci a zírám. Všechno mi splývá. Připadám si tak hloupá. Vždycky, když za mnou přijdou holky na návštěvu, hrozně se stydím. Co si asi o mně myslí? Co když se mnou teď budou kamarádit jenom ze soucitu?

26. března 1977

Je po velikonočních prázdninách. Dnes jsem se vrátila zpátky do školy. Lily s Gigi se mě pokoušely přesvědčit, abych ještě přes víkend zůstala na ošetřovně, ale nedokázala jsem tam být už ani o minutu déle. Potřebuju přijít na nové myšlenky. Madame Pomfreyová chce, abych se jí každý týden přišla ukázat. Zřejmě mě mají všichni za labilního cvoka.

Nakonec to nebylo tak hrozné, jak jsem si představovala. Ta historka o chřipce, kterou Gigi rozhlásila, zřejmě fungovala. Nikdo se na mě nedívá skrz prsty. Nikdo nemá tušení, jaké tajemství se skrývá pod dlouhými rukávy svetru.

Potkala jsem ho. Hned ráno na snídani. Seděl jako obvykle s Potterem, Lupinem a Pettigrewem. Rozhodla jsem se, že mu nedopřeju to radost, aby mě ještě někdy viděl brečet. Dělala jsem, že ho nevidím. Snědla jsem celou snídani pár metrů od něj a odešla na hodinu přeměňování. Po cestě jsem se samou nervozitou pozvracela, ale o tom už nikdo neví.

1. dubna 1977

Dnes za mnou byl James kvůli příštímu zápasu s Mrzimorem. Poprvé v životě jsem měla chuť se na celý famfrpál vykašlat, ale nemůžu nechat tým na holičkách. Nakonec to na koštěti bylo mnohem lepší, než stát nohama na zemi. Jako bych nechala všechny myšlenky tam dole a byla zase svobodná. Myslím, že máme slušnou šanci na výhru. Všechno bylo fajn, dokud se Black neobjevil dole na tribunách. Měla jsem chuť vrazit mu jeden Camrál přímo do ksichtu.

18. dubna 1977

Dnes jsem s Fleur v knihovně vypracovávala esej do lektvarů. Black tam přišel s jednou páťačkou z Havraspáru. Slyšela jsem je, každičké slovo. Šeptal jí ty samé sliby, které ještě před týdny dával mě. Pokrytec. Ubožák. Hajzl. Jak může žít sám se sebou? Jak se na sebe může ráno dívat do zrcadla? Bylo mi z toho na nic. Fleur na něj seslala kletbu jazyk jako jelito. Byla vážně dobrá! Smály jsme se celou cestu na kolej. Smály jsme se tak, až mi tekly slzy. A pak jsem už jenom brečela. A všechno to bylo zase zpátky.