Mé jméno, má krev: dodatky k trilogii

Dodatek k III. části: Temnější než půlnoc

„Byla to chyba nás obou, Severusi," naléhala na něj. „Ale zpátky to už nevezmeme, i kdybychom chtěli. A já nechci."

„Jak se na nás budou dívat?" ušklíbl se.

„To je mi celkem ukradené."

(Mé jméno, má krev III: Kapitola dvanáctá – Tajný život Severuse Snapea)

~••~

Ministerstvo kouzel, březen 2002

Laura Blacková pospíchala atriem Ministerstva kouzel, kde panoval každodenní shon a blázinec. Nad hlavou jí proletělo několik oběžníků, vrazila do dvou čarodějů z Odboru pro dohled nad kouzelnými tvory, kteří nesli velkou klec plnou zdivočelých běhnic a musela se obloukem vyhnout údržbě letaxové sítě, která prováděla revizi několika krbů. Čtyři roky po válce se kouzelnický svět vrátil do normálu. Povstal jako fénix z popela a vybudoval se znovu od základů, alespoň navenek. Většina kouzelníků a čarodějek však uvnitř sebe dál nosila sžíravý strach a pocit prázdnoty.

Laura se prodrala davem kolegů k výtahům, kde narazila na Harryho s Ronem, kteří se v uniformách bystrozorů právě vraceli z nějaké akce. Vypadali oba přinejmenším hodně vyčerpaně.

„Harry! Rone!" zamávala na ně, aby upoutala jejich pozornost.

Oba její přátelé se k ní protlačili skrz hloučky zaměstnanců. Někteří odstrčení kouzelníci začali podrážděně reptat, ale když si všimli Harryho, jejich výrazy se zase změnily na zdvořilostní úsměvy.

„Vracíme se právě z Obrtlé, měli jsme noční hlídku," vysvětlil Harry jejich omšelý zevnějšek a Ron hlasitě zazíval, aby jeho slova podpořil. „Co nového u pošuků dole – chci říct, na Odboru záhad?"

Laura Harryho dloubla přátelsky do ramene. „Važ svá slova, Pottere. Nepovyšuj se nad ostatní jen proto, že jsi Vyvolený."

Harry se rozmrzele ušklíbl: „Člověk by řekl, že je to přestane po čase bavit."

„Ty budeš ostatní fascinovat vždycky," ujistil ho Ron s vážnou tváří a společně nastoupili do výtahu.

„Nejedeš dolů?" zeptal se Harry překvapeně, když se k nim připojila i Laura.

„Musím za Emily," vysvětlila a hlasitě si povzdychla, čímž tiše demonstrovala, že by raději zamířila dolů na Odbor záhad.

„No jo, velký den," pokýval Ron hlavou. „Kdy že se to koná?"

„Zítra!" připomněla mu Laura. „U Merlina Rone, co by sis bez Hermiony počal?"

Ronův obličej na okamžik zbledl, jako by si podobnou situaci živě představoval.
„Nepřežil bych bez ní," přiznal bez okolků a Laura s Harrym se upřímně rozesmáli.

„A jak se má Ginny?" napadlo Lauru. „Od Vánoc jsme vás neviděli."

„James je...," zvažoval Harry slova pečlivě a promnul si u toho spánky „řekněme... trochu živé dítě."

Ron vyprskl smíchy a vzápětí se to pokusil zamaskovat odkašláním.

„Někdy se bojím vrátit domů, jestli náhodou nenajdu dům v troskách," přiznal Harry. „Ginny je teď docela náladová, když čekáme druhé dítě. Upřímně doufám, že to bude holka a bude po ní."

„To má být nějaká výhra?" povytáhl Ron obočí. „Ty jsi zapomněl, na ta netopýří zaklínadla, co používala v Bradavicích? Nebo na to, jak dobře to umí na koštěti?"