Mé jméno, má krev: dodatky k trilogii

Dodatek k III. části: Než jsme se poznali

„Znáte moji sestru, pane Bale? Pracuje na Odboru záhad," pokusila se Emily přerušit trapné mlčení.

„Měli jsme tu čest," odpověděla místo bystrozora Laura a něco v tónu jejího hlasu Emily napovědělo, aby se dál raději nevyptávala.

(Mé jméno, má krev - 24 vánočních příběhů: Sedmnáctý příběh)

~••~

Ministerstvo kouzel, léto 2008

Zelené plameny letaxu se odrážely od naleštěných černých dlaždic v atriu budovy Ministerstva kouzel, ve které panoval shon jako v nějaké továrně. Kouzelníci vystupovali a nastupovali do krbů v předem daných formacích, s jakousi fascinující přesností. Ministerstvo fungovalo jako dobře promazaný hodinový strojek. Hemžilo se to tu jako ve včelím úlu, lidé vcházeli i vycházeli a nad hlavami jim poletovala hejna oběžníků. Vzduch přetékal čirou energií a nadšením, navzdory nesnesitelným vedrům, která zemi v posledních dnech sužovala.

Laura Blacková vystoupila z krbu velmi neohrabaně. V pravém podpaží svírala hromadu dokumentů, levou rukou držela svoji dceru. Nikolaos jako vždy otálela, otáčela hlavou na všechny strany a fascinovaně sledovala cvrkot kolem sebe. Málem by zapomněla, že její povinností je hlídat mladší sestru. Eileen se jí však držela za rukáv tak křečovitě, že ji bylo nemožné ztratit. Nejmladší Blacková se na ministerstvo netvářila ani trochu vlídně. Davy lidí nebyly zrovna jejím oblíbeným místem.

„Tak si pospěšte," pobídla je Laura netrpělivě, jelikož už tak měly velké zpoždění. Před pěti minutami měla být v prvním patře na velké měsíční poradě. Jediné štěstí spatřovala v tom, že ji Kingsley nikdy za pozdní příchody veřejně nekáral.

„Zase pozdě, slečno Blacková?" zahlaholil strážný dobrácky, aniž by zvedl hlavu do rozečteného Denního věštce. Laura zběžně zahlédla Harryho podobiznu na první straně. Rita Holoubková zase zřejmě vytáhla nějaké staré drby a pokusila se je zužitkovat.

„Jako byste mě neznal, Johne," povzdychla si.

„Jen běžte," mávl rukou, když viděl, že průkaz zaměstnance jen tak nevytáhne. „No ne, máte dneska sebou posilu!" usmál se na dobrácky na dívky. „Dobré ráno, dámy."

„Dobré ráno, Johne," napodobila Lola věrně svoji matku a nasadila vážný výraz. Eileen se na muže zamračila a přitiskla se blíž k sestře.

„Tak honem, holky," pobízela je cestou k výtahům.

„Stejně už jdeš pozdě," zamručela Nikolaos otráveně. Na její vkus měla příliš málo prostoru k tomu, aby obdivovala své okolí. „Nemůžeme na tebe počkat dole?"

„V žádném případě," zamítla rázně. Na poslední chvíli přiběhly k výtahu a procpaly se dovnitř. Několik lidí se po nich pohoršeně ohlédlo. Drobný kouzelník z poradny pro boj se škůdci musel zvednou klec s velmi agresivními trpaslíky nad hlavu, aby se nově příchozí do výtahu ještě vmáčkly. „Na Odboru záhad nemáte co pohledávat," pokračovala Laura v kázání. „Jste tu dnes zcela výjimečně, protože jsem neměla jinou možnost."

„Můžeme alespoň k bystrozorům?" dychtila Nikolaos. „Pomohla bych strejdům chytat černokněžníka!"

„Já chci domů," ozvala se Eileen trucovitě.

„A já se chci vypařit," zamumlala si Laura pod nos unaveně.

Na oddělení panoval v posledním týdnu blázinec. Prakticky nespala, domů se zastavila jen proto, aby si alespoň jednou za den dopřála sprchu, čisté oblečení a teplé jídlo. Měla černé kruhy pod očima, vlasy sepnuté do ledabylého ohonu a teprve ve výtahu zjistila, že sejí podařilo obléknout tričko naruby, protože ji cedulka drala pod krkem. Celé její tělo volalo po spánku, nebo dalším šálku kávy a propukající výměna názorů mezi jejími dcerami jí na náladě nepřidala.