Mé jméno, má krev: dodatky k trilogii

Dodatek k II. části: Mučivé vzpomínky

„Musíte ji okamžitě dostat z Azkabanu," zahřměl Sirius vztekle.

„Už na tom pracujeme, Siriusi," ujistil do bradavický ředitel. „Obávám se, že je to však záležitost na několik dnů - "

„Ona nemá několik dnů!" zahřměl Tichošlápek a praštil pěstí do stolu. „Je v Azkabanu! Dovedete si vůbec představit, jaké to tam je?"

(Mé jméno, má krev II: Kapitola dvaatřicátá - Za zdmi Azkabanu)

~••~

31. října 1981, Londýn

Něco ji vyrušilo z poklidného spánku. Bylo to snad nepříjemné tušení? Tělo jí zaplavil čirý strach.

„Siriusi?" zneklidněla, když se probudila a on vedle ní neležel. Nahmatala jen teplou přikrývku vedle sebe. Posadila se na posteli a rozsvítila lampičku. Stál u dětské postýlky a zamyšleně vyhlížel z úzkého okna do tmy.

„Děje se něco?"

„Mám špatný pocit z toho, že jsem svěřil životy mého nejlepšího přítele a jeho rodiny do rukou zabedněnému blbečkovi," řekl prostě.

„Takhle o Petrovi nemluv, je jen trošku pomalejší," snažila se ho uklidnit.

„Ne, není," zakroutil Sirius hlavou. „Když nad tím tak uvažuju, je až chytrý. Celý život se vtíral do přízně lidí, kteří byli výš, a opatrně jim lezl do zadku. Je vypočítavý."

„Chceš říct, že je tady možnost, že Remus..."

„Že podezříváme nepravého," přikývl. „A to znamená..."

„Že Strážcem se stal Smrtijed," zašeptala zděšeně.

Na okamžik se zamyslel, ale pak popadl věci přehozené přes židli a začal se oblékat.

„Co chceš dělat?" vyhrkla zoufale a opatrně vylézala z postele. Snažila se nezakopnout o krabice, do kterých před pár dny začali balit. Chystali se přestěhovat ještě dřív, než Selene porodí.

„Musím se jít přesvědčit, že je Petr ve svém úkrytu," vysvětlil a hbitě si natáhl tričko.

„Siriusi, co když tě chytí, neblázni! Je to nebezpečné! Pošli vzkaz Brumbálovi!"

„Ty to nechápeš! Petra jsem jim navrhl já, jestli se jim něco stane, je to moje vina," složil hlavu do dlaní. „Musím se přesvědčit, že se jim nic nestalo. Pochop mě."

„Já vím," zašeptala a pohladila ho po vlasech. „Tak běž."

Sirius pohladil klidně oddechující Lauru po tváři, políbil Selene a na krátko položil ruku na její velké bříško..

„Kdyby se mi něco stalo...," zašeptal.

Položila mu prst na ústa: „Tohle neříkej."

Naposledy ji políbil a přemístil se. Nevrátila se zpátky do postele, protože se Laura probudila a začala plakat. Vzala ji do náruče a vyšla z ložnice směrem do kuchyně. Natáhla se volnou rukou po hrnečku, který před několika lety použili jako přenášedlo a nalila si do něj trochu čaje. Když nahnula hrneček k ústům, aby se napila, praskla jí voda. Druhé dítě se chystalo na svět dřív, než čekala. Hrneček, který kdysi symbolizoval jejich nový život, jí vyklouzl na zem a roztříštil se.

~••~

Nikdy si nepomyslela, že ji podobná myšlenka kdy napadne, ale přála si zemřít.