Ty a Já ze Swindon do Oxfordu

PROLOG

Pondělí, 12.září, nádraží Swindon, 7:32

Seděla jsem na chladné lavičce v nádraží Swindon jako každé všední ráno a pozorovala lidi okolo. Vzduch byl s přicházejícím podzimem čím dál tím chladnější a mě i v teplém kabátě byla zima. Obtočila jsem pevněji prsty okolo papírového šálku s kávou a narovnala se v pokrčených zádech.

Dnešní ráno tu bylo poměrně podezřele mrtvo. Kousek ode mě se otevřely posuvné dveře a zase se s tichým třením zavřeli.

A tenkrát jsi kolem mě prošel. Nevím, co mě na tobě tolik zaujalo, že jsem se za tebou pohotově otočila, ale jsem ráda, že jsem to udělala.

Možná to byla tvá výška. Člověk, co má metr devadesát se dá jen s těží přehlédnout. A možná prostě jen to, že jsem tě tu žádné předešlé ráno nikdy nevídala.

Vlak měl přijet za 9 minut. Opřel jsi se ležérně o zábradlí a pozoroval okolí. A já pozorovala tebe. Vítr, který občas zafoukal, ti rozházel krátké vlasy a tváře jsi měl načervenalé od chladu. Nemusela jsem tě pozorovat, vlastně to bylo dost uhozené. Mohla jsem si třeba opakovat látku na první hodinu, nebo třeba jen tak listovat v učebnicích, ale já tě stále jen pozorovala. Každý tvůj pohyb. A když jsem se tak nakláněla, abych viděla, kam směřuje tvůj pohled, mohla jsem se třeba polít kafem.

Za tichých nadávek jsem rychle vrátila prázdný kelímek do stabilní polohy a při té příležitosti ho nasměrovala rovnou do koše. Látkou okamžitě prostoupil podzimní anglický chlad a jakékoli pokusy o usušení byly předem marné. Následovalo obvyklé známé klepání se zimou, jako když se třesou koleje, když se blíží vlak. Zaletěla jsem opět pohledem k tobě, zda jsi si všiml tohoto mého úsměvného počinu, ale ty jsi měl teď zajímavější věci na práci.

Zatím, co já jsem se pokoušela usušit k tobě zavítala společnost tří kluků tak ve stejném věku. Všechny tři jsem znala, byly to místní vtipálci a lamači dívčích srdcí. Shodou okolností, chodící na Oxford Wallington High School jako já. Jak víš, nikdy jsem nesdílela tvé přátelství zrovna s nimi, do doby, než jsem sama poznala, jací jsou úplně jiní. Člověk by nikdy neměl dávat na první dojmy. To platilo i o našem seznámení.

V prapodivných gestech jste si podali ruce a chlapácky se poplácali po zádech. Nikdy jsem tohle prapodivné zdravení mužů doprovázené obvykle slovy jako např. vole, bejku nebo jiného domácího zvířectva nechápala. Natož to plácání po zádech. Připomínalo mi to tučňáky, akorát vy jste si neplácaly o boky, ale vzájemně o záda. S mírně nadzvednutým obočím jsem vás pozorovala a snažila se vyluštit nějaké zajímavosti.

Z reproduktorů nad mou hlavou se ozval známý monotónní ženský hlas oznamující příjezd vlaku do Oxfordu na nástupiště číslo 3. Popadla jsem svou tašku a rozešla se k nástupišti.

Samovolně se mi na tváři vykouzlil úsměv, když jsem si všimla, že ses rozešel stejným směrem. Šla jsem tichounce se skloněným pohledem za tebou a tvou bandou přátel na nástupiště kam si to už hnal vlak. Pozorovala jsem jak přijíždí a nervózně přešlapovala z nohy na nohu a těšila se až zalezu do tepla.

Vlak před námi za hlasitého skřípání kovu o kov zastavil a my stanuly přímo přede dveřmi. Ozvalo se tichounké pípnutí a ze dveří se už začali hrnout cestující. Jak jsi se snažil všem těm uspěchaným lidem vyhnout nechtěně jsi do mě strčil zády. Byla to má chyba, stála jsem moc blízko. Ale i přes to, ses pohotově otočil a já se zadívala do těch safírových očí.

„Promiň," věnoval jsi mi úsměv a v mé tváři se objevilo něco, co mělo úsměv alespoň připomínat.

Chtěla jsem odpovědět něco jako 'To je v pohodě!', místo toho jsem se zmohla na ten pouhý rozpačitý úsměv

Nastoupil jsi za svými kamarády do vlaku a já hned za tebou.

A to bylo naše první setkání. Od té chvíle jsem nemohla z hlavy dostat tvůj safírový pohled s něžným úsměvem.

* Takžeeee, tady to je. První kapitola Ty a Já ze Swindon do Oxfordu je tu. Neptejte se mně, proč jsem se v 21:17, 21.4. rozhodla zveřejnit tuhle kapitolu, prostě jsem si řekla, že proč ne? Zajímá mně Vaše reakce, pač já na tomhle příběhu až do teď ráda pracuju. Je to taková oddychovka u které se sem tam zastavím, když nemám náladu na Comic Girl a jsem líná být nějak jinak produktivní. Jsem moc zvědavá na Vaše ohlasy, takže budu moc ráda, pokud mi dolů hodíte komentář! ♥ Mějte se hezky!

S pozdravem Vaše Jena Scarlett Timids...♥