Ty a Já ze Swindon do Oxfordu

45.kapitola

Pondělí, 31. prosince, Swindon, 19:19

Stalo se to na Nový rok. Teda přesněji ze starého roku na nový. 

Svolila jsem a rozhodla se přijmout Casperovo pozvání na to, aby naše parta trávila Silvestr společně. Takže jsme někdy navečer přijeli společně s Luciusem, Danem a tvou sestrou ke Casperovi domů. 

Ta prosklená kostka zářila na celou ulici. Ve velkých otevřených dveřích stála Mika s Casperem, který objímal její drobné tělíčko paží. Na sobě ladící - a na oko předražené - svetry a oba úsměv od ucha k uchu. 

Když jsme se ve dveřích vítali polibky na tvář připadalo mi to strašně strojené, jako kdyby z nějaké přihlouplé telenovely, ale nechtěla jsme jim to kazit, vzhledem k tomu, jak se Mimi tvářila nadšeně. 

Ve známém obýváku to hýřilo vánočními ozdobami, televize byla tiše puštěná na tradiční britské vánoční komedii Láska nebeská a malé stolečky se prohýbali pod návalem jídla. 

Zajímalo mě, kdy se z těch dvou stal usedlí manželský páreček, ale odpověď na tuto otázku jsem vzdala ve chvíli, kdy mi Mika nadšeně ukazovala jaké věci pořídili pro miminko. Pravděpodobně jí mlíko stouplo do mozku. 

,,Kdyby jsi to viděla, Xie," rozplývala se Mika a pozorovala Caspera jak společně s tebou a ostatními kluky popíjí panáka skotské poblíž rozpáleného krbu. ,,Bylo to nádherný. Všichni jsme seděli v jídelně u stolu, jedli krocana a chovali se jako jiné normální rodiny na Vánoce. Teda Casperova matka je ještě víc hrozná než jeho otec, ale to jsou asi všechny tchýně. Díky Bohu, že se prý vrací domů jednou za tři měsíce a pokaždé maximálně na týden." 

Zahihňala se a pohladila si vypouklé bříško. ,,Nevěřila bych, že kdy budu tak šťastná. Zase maluju, mám úžasného přítele a brzy z nás bude rodina. Jen kdyby mi dneska nebylo ta šoufl, pak by to všechno bylo úplně dokonalý." 

,,Ty zase maluješ?" zamrkala jsme překvapeně. ,,To je úžasné, Mimi!" 

,,A jsou lepší než předtím." vkročil do naší konverzace Casper a políbil Miku na tvář. ,,Což je i spousta dalších věcí." 

Mrkl na ní, jako kdyby to byl nějaký jejich tajný vtip a já jsem se s radostí nepídila po jeho významu. Využila jsem příležitosti, že ti dva jsou zaneprázdněni mezi sebou a přemístila se k tobě. 

Koukal jsi na mě s úsměvem a přitáhl si mě blíž do náruče jakmile jsem se přiblížila na dosah ruky. 

,,Proč mi to všechno přijde strašně přeslazeně dokonalý?" zamumlala jsem do tvého ramene chvějícího se od smíchu. 

,,Protože jsi příšerně skeptická." políbil jsi mě s úsměvem do vlasů. ,,Myslím, že na ně můžeme být pyšní. Koukej jaký kus cesty za těch pár měsíců ušli. A vypadají šťastně tak co už, že je to trošku přeslazený." 

Pokrčila jsem rameny. Asi jsi měl pravdu. Tvá ruka v mé zadní kapse džínsů, ta vůně perníčků a vanilky, všechny ty šťastné páry  ( a Lucius) okolo nás, člověka to nutilo nasát do sebe tu atmosféru. 

,,Takže Dan a tvoje ségra...?" kývla jsem k párečku na pohovce, který se blaženě držel za ruce a o něčem se zapáleně bavili.

,,Už to tak vypadá." povzdechl sis, ale i tak jsi mi věnoval úsměv. ,,Jsem rád, že jsou šťastní."

,,A co jsem ještě víc rád," doplnil jsi a tvé oči se zabořili do těch mých. ,,Že snad skončilo už všechno to drama. A do Nového roku budeme už moc svoji pozornost věnovat víc spíš sobě navzájem."