Ty a Já ze Swindon do Oxfordu

1.kapitola

Čtvrtek, 15.září, dům Roxie, 18:06

Shodila jsem učebnice z postele do tašky a zadívala se z okna svého střešního pokoje. Venku pršelo a mě fascinovali kapky které s tichounkým bubnováním dopadali na okno. Jak kouzelné byly ve světle pouliční lampy.

Viděla jsem tě teď každý další den. Stejně jako já, jsi vždy nastoupil ve Swindon a vystoupil na nádraží v Oxfordu. Tam jsi se mi obvykle ztratil mezi davem lidí kteří tu každé ráno jsou.

Pozorovala jsem mezi tím množstvím kapek dvě, každá stékala sama z opačné strany, než ta druhá, ale pomalu se blížili k sobě. Připomínali mi tehdá nás dva. Kousíček po kousíčku si k sobě hledali cestu než se společně spojily v jednu velkou kapku pomalu klouzající po skle.

Nepřítomně jsem se usmála a zavřela oči.

Chtěla jsem si tě vybavit. Každý malinký detail. Od tvých kaštanových vlasů, k těm dokonalým safírovým očím v jejichž hloubce jsem se utápěla i při sebe kratším pohledu, přes drobné rty, které se uměli roztáhnout do vřelého úsměvu při kterém se ti dělali takové ty drobné vrásky až k tvým širokým ramenům a silným pažím. Někdo by řekl, že svou postavou působíš trochu hromotlucky. Mě jsi ale připomínal takového toho velkého plyšového medvěda, co si ho chce každý v hračkářství obejmout.

V pokoji svítilo tlumené světlo z malé stolní lampičky a do toho klidného ticha se ozvalo zaťukání.

,,Dále," křikla jsem a protřela si unavené oči.

Do pokoje vstoupila má starší sestra Daisy s dvěma hrnky v rukou a sušenkou v puse. Nohou za sebou zavřela a nacpala se ke mně do postele.

Podala mi hrneček s čajem a zakousla se do sušenky, která jí trčela z pusy.

,,Proč se tak ksichtíš?" zašklebila se a rukou smetla drobečky z peřin na podlahu.

,,Neksichtím se," odsekla jsem.

Sestra si mně chvíli pozorně prohlížela a ukusovala při tom sušenku.

,,Ty jsi zamilovaná," vypískla Daisy a odložila naše hrnky na noční stolek.

,,Nejsem," praštila jsem sebou rezignovaně do postele.

,,Ale ano," uculovala se Daisy a svalila se na mě. ,,Znám ho?"

,,Pro boha slez ze mě!" hekla jsem a odstrčila ji.

,,Tak znám?"

,,Ne, ani já ho dá se říct neznám."

,,Aha," zamyslela se. ,,No to nevadí. Tak ho oslov!"

,,Spadlo ti něco na hlavu? Nemůžu jen tak přijít k někomu absolutně cizímu a dát se s ním do řeči."

,,A to je důvod, proč jsou všechny tvé vrstevnice zadané a ty jsi stálé sama," podotkla sestra. ,,Koukni se na mě a Erika, kdybych ho neoslovila taky by jsme spolu nebyly."

,,Jenže Erik je jiný, je vtipný a v pohodě. Navíc byl zájem oboustranný."

,,A jak víš, že jsi mu taky nepadla do oka?"

,,Můžeme tenhle rozhovor ukončit?" povzdechla jsem si a doufala, že mi konečně dá pokoj.

,,Ne, mě se to totiž hrozně líbí."

Svraštila jsem obočí a majzla jí polštářem po hlavě.

,,Hej!" vyjekla Daisy a strhla se polštářová bitva.

Otevřeli se dveře a do škvíry vykoukla tátova hlava.

,,Přestaňte tady tu třetí světovou a mazejte spát!" zasmál se a zhasnul nám malou lampičku. Dveře se za ním tichounce zavřely a Daisy se přesunula do své postele.

,,Občas nám pocit, že náš drahý senior, zapomíná, že už mi je skoro 20. Něco jako jdi spát mi snad měl říkat ve 12, ne?"

Protočila jsem oči a hlasitě si oddechla.

,,Tak sladké sny, sestřičko," zachichotala se Daisy. ,,A pozdravuj ode mě toho svého prince."

,,Zmlkni!" Hodila jsem do tmy polštář a podle tupého nárazu usoudila, že jsem neminula cíl.

S tupým úsměvem jsem se přetočila na záda a zadívala se z okna na déšť, který bubnovala na sklo.

Lehce jsme se pro sebe usmála a zavřela oči, připravená do sladkého spánku.

* Famfáry, prosím! *zvuk famfár* Dámy a pánové, vítejte u první kapitoly tohoto příběhu! Fajn a teď dost dramatičnosti. :D Znáte ten pocit, když si od pátku říkáte, že už tuhle kapitolu publikujete a pak to vypadá asi takto: Publikuji v pátek. No, tak třeba v sobotu. Ksakru, tak v neděli už to fakt udělám. Ejhle, pondělí! :D Měla jsem dost náročný týden, ale konečně jsem se vyléčila (teda aspoň trošku) z angíny! :) Tato kapitola byla kratší, ale příští už je mnohem delší! Budu moc ráda, pokud se mi vyjádříte dolů do komentářů nebo zanecháte vote, pokud se vám kapitola líbila! ^^ Moc také děkuji za odezvy u předešlého prologu! Mějte se hezky.

S pozdravem Vaše Jena Scarlett Timids...♥