Ty a Já ze Swindon do Oxfordu

26.kapitola

Sobota, 16.listopadu, Swindon, 20:18

,,Luciusi já nikam nejdu!" zahřměla jsem otráveně do telefonu, kdy mě už půl hodiny přemlouval, abych s ním šla do Chýše.

,,Ty nikdy nikam nechodíš. V tom je ten problém." postěžoval si. ,,Nemůžeš se v té depresi stále jen utápět. Navíc já na tu dnešní akci tam jít potřebuju." 

,,Tak jdi sám! Vždycky chodíš sám!" zaúpím do telefonu a sleduju pobavenou Daisy na posteli. 

Pomalu vstane a přejde ke mě, nechápavě na ní koukám, zatím co mi Lucius něco říká do telefonu. Vezme mi telefon z ruky a přiloží si ho k uchu.

,,To víš, že půjde! A moc ráda, Luciusi! Stav se tu tak za 15 minut." nevěřícně jsem na ní hleděla, zatím co hovor položila a telefon mi hodila na postel.

,,Nemáš zač," usmála se sladce. 

,,Ty jsi se zbláznila?!" koukla jsem na telefon a pak na ni. ,,Zavolej mu zpátky a řekni, že nikam nejdu!" 

 ,,Ale no tak!" protočila oči a posadila se naproti mě na postel v tureckém sedu. ,,Nemůžeš furt jenom dřepět doma. Takhle se s nikým neseznámíš." 

,,Taky dej už pokoj, proboha!" osočila jsem se na ni. 

,,Snažím se ti pomoct," položila mi opatrně ruku na rameno. ,,Nechci aby ses zase v tom utápěla jako kdysi. To s mamkou nevíme jistě a to s Mikou už musíš nechat taky za sebou." 

,,Flirtovní esemesky, který zapírá nejsou dostatečný důkaz?" zvedla jsem obočí.

,,Teď to nebudeme řešit, Roxie." 

,,Jakožto vždycky," zamumlala jsem sama k sobě.

,,Kušuj," zamračial se Daisy a přehrabovala se v šatníku. 

,,Mohla by jsi se pro jednou přestat hrabat v mých věcech!"Vyskočila jsem na nohy a postavila se mezi ní a úhledně srovnané hromádky s oblečením.

Sestra o krok couvla a trošku se na mě zamračila. 

,,Snažím se pomoct."

,,Až moc nemyslíš?" 

,,Nebuď protivná."

Povzdechla jsem si a sklopila oči k podlaze. Neměla jsem chuť jít s Luciusem na to příšerné místo. Protivilo se mi to tam. Každičká cihla i každičký člověk uvnitř. 

,,Zkus nad tím moc nepřemýšlet," povzbudivě se na mě usmála Daisy. ,,Zkus se jen bavit jako ostatní lidi v tvým věku." 

,,Jenže já nejsem jako ostatní lidi v mém věku." protočila jsem oči. ,,Já mám o představě zábavy jiné představy." 

,,Jako co?" ušklíbla se Daisy. ,,Rande s Austinovou nebo Bronteovou? Nebo snad Artuš. Zkus občas trávit čas s lidma z masa a kostí, umějí být taky občas celkem zábavní." 

Ušklíbla jsem se a složila si pyžamo zpět na postel. Rychle jsme se nasoukala do spodního prádla a úzkých džínsů. Koukala jsem na všechny ty košile a trička. 

,,Nechceš si půjčit něco ode mě?" navrhla Daisy s nadějí v hlase.

,,Ne," zamračila jsem se a vytáhla proužkovanou modrobílou košili. Přetáhla jsem si ji přes hlavu a zapnula knoflíčky až ke krku.

,,A nechceš si ji aspoň trošku rozepnout." zkusila to Daisy znovu. ,,Máš totiž co ukázat. Třeba by jsi si konečně někoho našla." 

Zavraždila jsem ji pohledem a Daisy už radši zmlkla. Pro klid nás obou jsem rozepla první dva knoflíčky a vyhrnula si rukávy. Sestra mi věnovala úsměv a přitáhla si mě do objetí.