Ty a Já ze Swindon do Oxfordu

30.kapitola

Neděle, 24.listopadu, Swindon, 0:36

Znepokojeně jsem pozoroval jak křečovitě svíráš volant a strnule sedíš. Veškerý alkohol v mé krvi vyprchal. Tvá kamarádka se na zadní sedačce se zamručením zavrtěla a ty jsi sebou trošku trhla. 

,,Jsi v pohodě?" váhavě jsem ti položil svou ruku na tvou a ty jsi trošku překvapeně vzhlédla.

Otevřela jsi pusu, že mi odpovíš, ale zase jsi jí zavřela jako kdyby jsi nevěděla, co mi říct. 

Auto pomalu zastavilo na příjezdové cestě a ty jsi konečně povolila stisk volantu. Nahlas jsi vydechla a nepatrnou chvíli koukala před sebe.

,,Pomůžeš mi ji vzít dovnitř, prosím?" tvoje oči se střetly s těmi mými plně zmatenými, jak jsem se z tvého výrazu a řeči těla snažil něco vyčíst. Marně. Vy ženy jste tak matoucí stvoření.

,,Jasně," přikývl jsem pohotově a nastejno jsme vystoupili z auta. Otevřela jsi mi dveře a já vzal Mikiino drobné tělo do náruče. 

,,Kam to jdeme?" zamumlala ze spaní.

,,Prospat se," odpověděla jsi jí klidně. 

,,Budu zvracet," zamumlala a já zbystřil. Pomalu jsem jí pomohl na nohy a ona se s tvým podepřením vydala zvracet k nedalekému keři. Opatrně jsi jí držela vlasy, zatím co se do tiché chladné noci nesly její pazvuky.

,,Dobré?" ujistila jsi se když se vrávoravými kroky vydala zpět ke mě. Horlivě přikývla načež se mi skácela do náruče. Bez okolků jsi přešla ke dveřím a s tichým cvaknutím zámku je otevřela. 

,,Po schodech nahoru." zašeptala jsi a ukázala ke schodům. Šla jsi jako první a svítila nám telefonem na cestu. 

Dveře do střešního pokoje jsi otevřela do široka a uhnula na stranu. Tiše jsi za námi zavřela a ukázala na jednu z dvou postelí. Opatrně jsem položil Mikiino bezvládné tělo do postele. 

,,Zuj jí boty, já zaběhnu pro kyblík a vodu," zašeptala jsi a rázem byla fuč. Opatrně jsem jí zul vysoké podpatky a dal je vedle postele a přikryl jí dekou. Do pokoje pronikalo světlo pouličních lamp oknem nad druhou postelí. 

Pokoj byl poměrně veliký a útulný. I když každá jeho půlka byla úplně jiná- jediné co je spojovalo byl nábytek sladěný do světlého ořechového dřeva. Ta na které ležela Mika byla plná orientálních obrázků po zdech nad kterými vysela barevná světýlka, na nočním stolku byla prazvláštně tvarovaná lampa a různé knihy o meditaci. O postel byla opřená karimatka a po zemi se válela cédéčka s meditační hudbou které se odrážely od zrcadla v rohu. 

Přešel jsem blíže k druhé půli a pozorně si ji prohlížel. Oproti druhé straně byla uspořádaná. Vše bylo laděné do krémových odstínů. Po stěnách bylo hned několik knihoven nacpaných k prasknutí, avšak stále uspořádané. Mezi nimi byly rozmístěné rámečky s fotografiemi. Nad pelestí postele byly v koláži nalepené fotografie žen s citáty, mezi nimiž jsme poznal Marilyn Monroe nebo Margaret Thatcherovou. Na psacím stole byly vyskládané komínky knih mezi nimiž se choulil laptop s myší a přes kolečkovou židli byl přehozený huňatý dlouhý svetr. V rohu vedle velké šatní skříně která zabírala téměř celou společnou zeď bylo malé žluté křeslo v kterém mě vyděsili dvě svítící oči.