Ty a Já ze Swindon do Oxfordu

29.kapitola

Sobota, 23.listopadu, Swindon, 20:47

,,Jsi ten nejvíc nudný člověk se kterým jsme se mohl dostat na maškarní párty." zamrmlal a znovu si mě prohlédl.

,,Zmlkni už proboha," vyndala jsem si z pusy umělé zuby, aby se mi líp mluvilo. 

,,Kdybych tě v noci potkal na ulici, zakousl bych se do stromu a dělal větev." 

,,Hlavně, že ty jsi hotovej Edward z Twilight ságy." 

,,Jsem sexy moderní upír, lepší než ty. Která holka jde dobrovolně za zombie, která není ani sexy zombie školačka. Vypadáš maximálně děsivě." protočil oči a neustále si kontroloval nagelované vlasy v zrcátku. ,,S takovou tě nikdo neoj-nesvede." 

Ukázala jsem mu zdvižený prostředníček a zaparkovala auto v dlouhé řadě k Russellově domu. Motor utichl a místo toho ho zaplnila vzdálená hudba.

,,Neříkala jsi, že už tam nikdy nevkročíš?" prohodil Lucius zatím co jsme šli po chodníku k domu.

,,Ty jsi taky řekl, že toho kreténa už vidět nechceš a znovu se vetřeš na jeho párty, tak mlč." odsekla jsem. 

,,Ty máš tedy zase náladu!" zamrmlal si spíše sám pro sebe.

Povzdechla jsem si a neměla sílu cokoliv mu odpovídat. Neměla jsem na žádné pařby náladu, já prostě tenhle typ nejsem. Věděla jsem, že tam Mimi bude, ale bylo mi to jedno. Šla jsem tam jenom kvůli tobě. Chtěla jsem tě zase vidět. 

Na malé zahrádce před domem to už žilo. Všude po zemi se váleli plastové kelímky a okolo holých stromů byl omotaný toaleťák. Venku se potulovalo pár lidí a většina už byla v jetém stavu. 

Zazvonila jsem na domovní dveřek a Lucius se na mě podíval.

,,Nemůžeme mu jen tak vtrhnout do baráku!" zamračila jsem se a v ten moment se dveře otevřely.

V nich stál kluk v kostýmu vojáka.

,,Ahoj," pozdravil otráveně a posunul se, aby jsme mohli vejít do víru dění. Dveře za námi zaklaply a v mé ruce se obejvil plastový kelímek s narůžovělou tekutinou. Strčila jsem jí Luciusovi do volné ruky a on se na kelímky potěšeně usmál.

,,Piješ s mírou!" varovala jsem ho se zdviženým prstem. ,,Nebo jdeš pěšky! Nemám v plánu si zopakovat to, co posledně!" 

,,Neboj se," protočil oči. ,,Já budu v pohodě." 

Chtěla jsem ještě něco dodat, ale to už Lucius zahlédl hlouček prvaček a nechal mě tam samotnou. Povzdechla jsem si a nervózně se ošila. Bože, jak já ho občas nenávidím. 

Vmísila jsem se nenápadně do davu a snažila se zahlédnout nějakou známou tvář. Kohokoliv s kým by se dalo normálně hovořit. 

,,Hej ty mrtvolo," ozvalo se mi u ucha a já polekaně nadskočila. ,,Neviděla jsi někde mojí druhou půlku Orea?" 

Koukala jsem do očí kluka, kterého jsme znala od vidění ze školy. Letošní maturitní ročník jako já. 

,,Prosím?" nechápala jsem. 

Maník do sebe kopnul pití, mávl nade mnou rukou a pokračoval dál. Teprve až když se otočil, jsem si všimla obřího kartónového kola, pokresleného jako sušenka. Zajímavý párový kostým, to mu člověk musel nechat.

A pak jsem tě konečně zahlédla. Stál jsi vedle Caspra u přecpaného stolku s pitím a jídlem. Obličej jsi měl pomalovaný takže jsi vypadal jako kostlivec a v kontrastu s tvýma modrýma očima, to vypadalo neuvěřitelně. Naše pohledy se střetly a ty jsi se zeširoka usmál.