Ty a Já ze Swindon do Oxfordu

21.kapitola

Úterý, 22.října, vlak z Oxfordu do Swindon, 14:53

Nastoupili jsme s klukama do vlaku mezi prvními. Zapadli jsme do prvních volných sedaček a kluci zrovna řešili dnešní písemku. 

Zabořil jsem se do sedačky a pozoroval dav lidí, který procházeli okolo nás, zatím co se Jason s Danielem přeli o výsledcích a Casper se potutelně usmíval do telefonu.

,,Co podnikneme dneska?" zajímal se Jason a otevřel balení gumových medvídků, co si koupil cestou ze školy. Nabídl nám z pytlíčku a sám si pár hodil do pusy.

,,Já nemůžu," nervózně se usmál Danny. ,,Mám zase doučování s tvojí sestrou."

,,Dneska?" podivil jsem se. ,,Philipa nic neříkala." 

,,No jo," vyhrkl Dan. ,,Volal jsem jí včera večer, jestli by si na mě našla chvíli, že jsem to teď nějak nepobral. A ona souhlasila."

,,Ty takhle děláš do Willovy ségry, Dane?" uchechtl se Casper.

,,Drž hubu, Caspere!" odsekl Daniel a vraždil blonďáka pohledem. 

,,Já myslím, že můžeme být rádi, že začal dělat do někoho jiného než do Loly. Navíc Philipa je kus s tou by si dal říct každej." 

,,To máš pravd-"

,,Halo!" vložil jsem se podrážděně do konverzace. ,,Já jsem tady! A mluvíte o mé sestře, vy dementi."

,,Ale no tak klídek, Wille!" rozesmál se Casper. ,,Vždyť neříkáme nic jinýho než pravdu." 

,,Prostě vynech ze svých perverzních konverzací moji sestru, ano?" podrážděně jsem si promnul čelo a nechal Caspera Casperem.

,,Tak kdo teda všechno jde?" zeptal se Jason a zatvářil se tím nerozluštitelným výrazem, který měl už posledních pár dní. 

,,Já domů nespěchám," pokrčil jsem rameny. 

,,Já už něco mám," schoval se samolibým úsměvem telefon do kapsy Casper. ,,Něco, co se vší láskou, co k vám mám, pánové, prostě neodložím." 

,,Jdeš zase píchat Miku Cleftovou?" prohodil Jason a střelil po něm podezíravým pohledem. ,,Co má ta holka tak zázračnýho, že se s ní velkej Russell zahazuje tak dlouho." 

,,Já s Cleftovou nikam nejdu. Mám schůzku s Aniet. Tyhle holky s africkýma kořenama, jsou jako šelmi. Pořádně dravý a vášnivý. Neberou si servítky a jdou hned na věc. Tak to mám rád." upravoval se v odrazu zrcadla a moc nám nevěnoval pozornost. ,,Ale jestli Cleftová zase přijde, nebudu se bránit. Divil by jsi se, čeho je schopná." 

Při zmíce o tvé kamarádce jsem ztuhnul. V hlavě se mi opět začala přehrávat scéna z večírku i všechno, co jsme spolu dělali po tom. Tvé uplakané oči s roztekou řasenkou, jak jsi se třesla zimou a kousavě se mnou vtipkovala. 

Nikdy jsem nepoznal holku, jako jsi byla ty. Tak rázná, kousavá a vtipná. Působila jsi tak dospěle a žensky se svými výraznými křivkami a zároveň tak něžně s tou ofinkou a vlasy nad tvá bujná ňadra. 

Tenkrát jsem ještě nechápal, Roxie, že tohle všechno v mé hlavě, nebyl jen nějaký sexuální pud. Nechápal jsem, že jsem ti prostě chtěl být blíž. Víc tě poznat, protože jsem v tobě uviděl další výzvu, kterou jsem chtěl pokořit. 

A najednou jako bych tě úplně přivolal. 

Nejdříve jsem zahlédl tvou bujnou rezavou hřívu. Zahlédl jsem tě v mezeře mezi sedadly. Seděla jsi s nohama pevně u sebe a v nich položenou tlustou knihu. Oči přejížděli zběsile po stránce a spodní ret jsi drtila mezi zuby v šibalském úsměvu. A pak jsi najednou vzhlédla a tvoje kouzelné skořicové oči se setkaly s těmi mými. Koukaly jsme na sebe a tobě se koutky zvedly ve vřelý úsměv, který jsem ti nedokázal než oplatit. Ani nevím jak dlouho to trvalo, ale prostě jsme na sebe jen zírali a vyměňovali si ten váhavý úsměv.