Ty a Já ze Swindon do Oxfordu

38.kapitola

Sobota, 7.prosince, Swindon, 14:07

,,Slib, že budeš opatrný." stála ve dveřích Philipa a pozorovala mě, jak si rovnám do tašky věci na turnaj. 

,,Jako vždy," mrkl jsem na ni. ,,Klídek, Phili, je to jen hokej." 

,,To samé jsi tvrdil i když ti zlomili nos." 

,,Jen nos." 

,,Jistě," odfrkla si. 

Domem se rozezněl zvonek a my si vyměnili pohled. 

,,Ty někoho čekáš?" podivila se sestra. 

Zavrtěl jsem hlavou a Philipa šla otevřít. Zaslechl jsem jak něco houká na Rogera, který se s taťkou koukal na televizi, pak otevřela dveře a já uslyšel jen zalapání po dechu.

,,Phili?" houkl jsem, ale krom jejího nesrozumitelného mumlání jsem ničemu nerozuměl.

Popadl jsem tašku a schody dolů bral po dvou a to už jsem pochopil. 

,,Noahu, co tady děláš?"  

A pak jsem ho tam uviděl. Ten dokonalý Americký bastard tam stál. V ruce puget růží, na tváři zářící úsměv. 

,,Přijel jsem navštívit svého syna." zvedl od Philipi pohled a koukl se na mě. ,,No, Williame! Páni, málem bych tě nepoznal. Nabral jsi pořádně svalů, co děláš-" 

Ale to už začal Noah couvat. Hrubě jsem vytrhl hokejku z brašny a řítil se na něj.

,,Williame, ne!" vykřikla Philipa, ale bylo to houby platné. Bez přemýšlení jsem jí odstrčil od dveří, zatím co Noah stále rychleji couval po naší cestě. 

,,Ty hajzle!" napřáhl jsem se po něm, ale bohužel uskočil. Pochopil jsem, že s hokejkou to teď nemá cenu, odhodil jí na promrzlý  trávník a rychlostí blesku ho popadl pod krkem.

Před očima jsem měl tmavo, bezmyšlenkovitě jsem uštědřoval ránu za ránou. Jak z dálky jsem slyšel Philipin zoufalý křik a pláč. Ucítil jsem na svých ramenech tlak a rázem jsem ležel na studené zemi. 

,,Dost!" probral mě rázem otcův křik. Táta stál mezi námi a pevně mě držel za lem mikiny. ,,Williame, jdi do domu." 

,,Ne, já ho zabiju!" ukázal jsem na Noaha, jehož obličej byl plný krve. ,,Zabiju ho, za to co jí udělal!" 

,,Williame!" zařval otec a věnoval mi ten nejvíc vážný pohled. ,,Okamžitě odejdi do domu." 

Celé mé tělo, které bylo jak v křeči povolilo. Nohy bezmyšlenkovitě mířili ke dveřím, ve kterých stála ubrečená Philipa s Rogerem v náručí. Zastoupila mi cestu a setřela mi pramínek krve. A pak mi to došlo. Krev. Očividně se i on párkrát trefil.

,,Pane Waylande-" začal Noah, ale můj otec ihned přerušil.

,,Vypadněte z našeho pozemku. Nebo zavolám policii. To, že jsem nedovolil, aby vás můj syn zabil, neznamená, že nevím, co jste provedl mé dceři. Vraťte se zpátky odkud jste přišel. My vás k ničemu nepotřebujeme." 

Popadl jsem ze země své věci a vyšel opět do chladného odpoledne. Sebral jsem svou hokejku a bez dalšího pohledu směřoval ode všech pryč. 

,,Williame!" křikli otec se sestrou nastejno. 

,,Wille, vrať se!" slyšel jsem jak se její hlas přibližuje, ale nereagoval jsem. 

,,To je tvoje auto?" otočil jsem se na Noaha. 

Zmateně přikývl. Hokejka se vymrštila vzhůru a ozvalo se zapraskání skla. A pak znovu a ještě jednou. Všichni tři tam ohromeně stáli a koukali na mě.