Ty a Já ze Swindon do Oxfordu

22.kapitola

Pátek, 1.listopad, Swindon, 15:06

,,Román Pierre et Luce napsal kdo, Luciusi?" 

,,Byl to francouz?" uvažoval nahlas Lucius rozvalený na mé posteli 

,,Páni, ty jsi ale bystrý!" protáhla jsem jedovatě vzhledem, že to podle názvu bylo očividné. ,,Na to jsi přišel sám?" 

Věnoval mi zamračení, ale pak se zase uvelebil s rukama za hlavou koukající do stropu a hrající hluboké zamyšlení. ,,Já nevím. Nebyl to Victor Hugo?" 

Stiskla jsem rty pevně k sobě a hluboce vydechla. Dost to připomínalo rozzuřeného býka. Praštila jsem štosem papírů Luciuse po ruce až nadskočil.

,,Ne, blbečku. Victor Hugo žil v jiným století! Ten napsal Chrám matky boží v Paříži a Bídníky!" Lucius ke mě otráveně vzhlédl a upil z hrníčku na mém nočním stolku. ,,Romain Rolland! Rolland to byl, Luciusi. Bože..." 

,,Ale frantík to byl, ne?" usmíval se nad mým rozhořčením.

,,Ano," řekla jsem rezignovaně. ,,Francouz to byl. O čem to je?" 

 ,,Jak to mám vědět?" 

To už jsem své pohoršení nedokázala skrýt a vyskočila v cuku letu na nohy.

,,Tohle za to vždycky stojí." rozesmál se a zvedl se na lokty aby na mě líp viděl. ,,Ale no tak, klídek. Je to o holce a klukovi. Ehm, nešťastná láska. Kostel. Bum. Konec." 

,,Vážně?" zvedla jsem obočí a zkřížila ruce na prsou. 

,,To si piš." jeho oči sklouzli z mého obličeje k výstřihu. 

,,Luciusi," sykla jsem. ,,Luciusi!" 

Zvedl hlavu zpět k mým očím. ,,No promiň, ale já to nechápu. Proč dal ten nahoře tak úžasný kozy někomu jako ty?" 

,,Co máte všichni s mýma-" zarazila jsem se a prostě po Luciusovi hodila štos papírů. Uhl a tak jen svazek papírů narazil do zdi a zhroutil se na postel.

,,Ale Casie má luxusnější." samolibě se usmál a uvelebil se zpět na postel. ,,Nebude to dlouho trvat a už zjistím, co za poklady skrývá ta její nevinná suknička." 

,,Kdo je k čertu, Casie?" 

,,Prvačka od nás ze školy. Je totálně do mě. Dal jsem se s ní do řeči na Russellově párty a úplně mě žrala. Už víc jak týden mě úplně bombarduje zprávama. A nejenom to když jsme spolu byli venku tak mi mého šampióna vy-"

,,Stačí Luciusi!" okřikla jsem ho s neskrývaným zhnusením. 

,,Ale no tak, Roxie! Nebuď tak upjatá. Žiješ v 21.století, sex je věc o které se dnes lidi běžně baví. Nežijeme v době Jane Austinové, aby jsme tu mluvili o nějakým tabu."

,,Já nejsem  upjatá. Jen se o tomhle prostě nebavím." zamumlala jsem a položila si do klína rozespalou Fergie z Daisyny postele. Fergie se na mě uraženě podívala, ale uvelebila se u mě v klíně a znovu začala poklidně podřimovat.

Rozhostilo se chvilkové ticho, kdy patrně Lucius zvažoval jestli mě naštval.

,,Vážně tomu tam dole říkáš šampion?" uchechtla jsem se. Lucius se na posteli napřímil a pyšně se usmál.

,,A jak jinak bych tomu lamači dívčích srdcí v mých kalhotách měl asi říkat?" pokusil se o svůdný tón a hraně na mě mrkl. 

,,Já nevím," pokrčila jsem rameny s ironickým úsměvem. ,,Co třeba Napoleon?"